Literární pomník životu v jedné epoše
Ulickaja, Ljudmila: Zelený stan

Literární pomník životu v jedné epoše

Román se odehrává v době tání, které nastalo po Chruščovově kritice kultu Stalinovy osobnosti, a opětovného utužování poměrů v SSSR šedesátých a sedmdesátých let dvacátého století. Ulické však nejde o velké dějiny. Snaží se zachytit, jak se historické události podepsaly na konkrétních životech.

Děj románu Ljudmily Ulické Zelený stan, který nedávno vyšel v překladu Aleny Machoninové, se odehrává v době tání, které nastalo po Chruščovově kritice kultu Stalinovy osobnosti, a opětovného utužování poměrů v SSSR šedesátých a sedmdesátých let dvacátého století. Ulická, podobně jako v knize Daniel Stein, překladatel (Paseka, 2012), sahá k metodě prolínajících se příběhů, které zachycují soukromé dějiny odehrávající se na pozadí velkých historických událostí.

Na zmíněnou etapu ruských dějin pohlíží Ulická z perspektivy osudů několika postav. Tři hlavní, Ilju, Saňu a Michu, sleduje čtenář už od jejich školních let, kdy tito tři outsideři ve třídě uzavřeli přátelství. Okruh postav se postupně rozšiřuje, tak jak vypravěč odkrývá podrobnosti z minulosti každého z hrdinů a kontext jejich života a vede je vyprávěním dál. Před čtenářem se postupně zpřítomňuje ovzduší doby, kdy po téměř euforické reakci na uvolnění poměrů nastává opět kulturní a společenský útlum, kdy se rodí disidentská komunita a vzniká samizdat. V nových časech sice nedochází ke srovnatelným krutostem jako za Stalinova života, avšak lidské životy se opět rozštěpují na oficiální a soukromou část a příliš velký nesoulad mezi nimi má po profesní i osobní stránce katastrofální důsledky pro mnoho lidí. To vše Ulická rámuje událostmi skutečné historie: zakomponovává do děje důležité historické milníky, jakými byla samizdatová vydání Solženicynova Souostroví GulagPasternakova románu Doktor Živago, demonstrace proti okupaci Československa či soudní proces se spisovateli Andrejem SiňavskýmJulijem Danielem, ale objeví se tu také jména významných osobností sovětského samizdatu jako Andrej Sacharov či Natalia Gorbaněvská.

Stejně jako se s přibývajícími stránkami zvyšuje počet postav, zapojuje autorka do celkové kompozice řadu vedlejších příběhů, z nichž některé se vřazují do hlavního proudu vyprávění a jiné zůstávají nerozvinuté stát mimo něj. Důvod této strategie je dvojí. Ulická tím, jak umně narušuje linearitu vyprávění, kdy sled jednotlivých kapitol neodpovídá sledu událostí, udržuje čtenáře v neustálém napětí. Vypravěč navíc tu a tam předjímá budoucí vývoj, naznačí ještě vzdálené vyústění sotva rozehraného příběhu. Vhledy do budoucích osudů postav sice dávají tušit, že se jejich životní dráhy – i když někdy jen na krátký okamžik – dřív nebo později protnou a pramínky jednotlivých epizod se slijí v mohutný proud, neznamená to však, že všechny náznaky budou postupně dořečeny. Pro pochopení autorského záměru je totiž zásadní druhý důvod takového tříštění jednolitosti vyprávění. Ulická neusiluje o vystavění jednoho velkého dramatu, ale jde jí spíš o zachycení různých podob života v kulisách složité doby, a to často prostřednictvím pouhých historek, které dokreslují, případně odlehčují atmosféru či dokládají absurditu tehdejší skutečnosti – jako například příhoda s průklepem Souostroví Gulag, který si nepoučená mladá dívka, když jej našla u otčíma – významného šiřitele samizdatu – pod stolem, nacpala do nových kozaček, které jí byly malé…

Stejně jako Ulické nejde o velký příběh, nejde jí ani o velké dějiny, o vyprávění z jejich pohledu. Snaží se zachytit, jak se tyto dějiny podepsaly na konkrétních životech. V doslovu k románu Alena Machoninová píše, že vzpomínky mají za úkol vytrhnout tuto dobu ze zapomnění, respektive předejít tomu, aby byla opakována. Jak nepovažovat tuto obavu za oprávněnou, čteme-li v knize nedávno oceněné Světlany Alexijevičové o mladých lidech v současném Rusku, kteří se nechávají slyšet, že „Stalin je cool“?

Ulická líčí obyčejné životy nevyhnutelně konfrontované s dějinami optikou toho, co umožňovalo prožít je smysluplně, čestně, v souladu s posláním, ke kterému se člověk cítil povolaný. Jedním z takových opěrných bodů jsou přátelé, nebo obecněji dobří, obětaví lidé, kteří se díky své obětavosti stávají přáteli. V poděkování, které román uzavírá, Ulická píše: „Děkuji svým drahým přátelům, mezi nimiž jsem se cítila jako plavec v záchranném kruhu“ (475). Životní dráhy tří hlavních mužských hrdinů se postupně rozdělují, ale přesto, ocitne-li se některý z nich v nouzi, jsou schopni si navzájem nezištně pomáhat. V přátelství přerůstá a život navždy mění a obohacuje i vztah učitele a žáka. Pokud tyto záchranné kruhy náhle chybí, vůle či možnost pokračovat v životě se nenávratně hroutí. Jako v případě Michy, jenž nedokáže čelit ultimátu nucené emigrace, nebo Ilji a jeho přítelkyně Olgy, kteří nejsou schopni přežít vzájemné odloučení způsobené Iljovým odchodem do zahraničí.

Pomyslný záchranný kruh ale netvoří jen blízcí. Zelený stan je také kniha o knihách a umění (kromě literatury má v životě hrdinů Zeleného stanu zásadní místo i hudba). Už v autorčině rané novele Soněčka (česky 2004) představuje literatura pro hlavní hrdinku štít chránící ji před neutěšenou skutečností. I pro postavy Zeleného stanu je umění, a především literatura světem svobody, nikoliv však už jen ve smyslu náhražky za život k nežití, ale jako jediné místo, kde jsou uchovávány původní hodnoty, v reálném světě zadupané, a pravda – tak to aspoň svým žákům prezentuje učitel Viktor Juljevič. Literatura, přesněji řečeno ruská klasická literatura, je pro něj – a díky němu i pro jeho žáky – oblast, v níž může být člověk i přes všeobklopující marasmus svobodný, kde, použijeme-li slova hlavní postavy knihy Arthura Koestlera Tma o polednách, „vítězí slušnost nad rozumem“.

Původní profesí Ulické byla genetika. V doslovu se cituje její výrok, že i když vyměnila genetiku za literaturu, pořád zkoumá totéž: podstatu člověka. Zelený stan je zkoumání citlivé, pokorné a moudré a jeho závěry – při vší historické zakotvenosti a při vědomé autorčině snaze čelit každým slovem zapomnění – jsou nadčasové.

 

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Přel. Alena Machoninová, Paseka, Praha a Litomyšl, 2016, 484 s.

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Jazyk:

Země:

Hodnocení knihy:

100%