Ljudmila Ulickaja

Román se odehrává v době tání, které nastalo po Chruščovově kritice kultu Stalinovy osobnosti, a opětovného utužování poměrů v SSSR šedesátých a sedmdesátých let dvacátého století. Ulické však nejde o velké dějiny. Snaží se zachytit, jak se historické události podepsaly na konkrétních životech.

Hlavními hrdinkami povídkového cyklu Ženské lži současné ruské spisovatelky Ljudmily Ulické (*1943) jsou ženy: příslušnice tohoto pohlaví ve všech svých podobách a stádiích, od dívenek po ženy zralé. Žijí různé životy a mají mnohdy strastiplné osudy, o čemž se čtenář dozvídá prostřednictvím vypravěčky Ženi, obratné pozorovatelky každodennosti.

Román Daniel Stein, překladatel vyšel v Rusku v roce 2006 a navzdory autorčiným obavám, že jej kritika a čtenáři nepřijmou, se stal bestsellerem. Předobrazem Daniela Steina, hlavní postavy románu, je reálná osoba, polský Žid Oswald Rufeisen, s nímž se Ulická setkala a jehož spletité a téměř neuvěřitelné životní osudy ji natolik zaujaly, že se rozhodla je literárně zpracovat.

„Ať děláme, co děláme, stejně jsme zvířata,“ říká ruská spisovatelka Ljudmila Ulická, jejíž román Daniel Stein, překladatel, inspirovaný životem polského Žida Oswalda Rufeisena, který po válce působil jako katolický kněz v Izraeli, právě vychází česky.

Prózy Ljudmily Ulické jsou mnohohlasým svědectvím o 20. století, jehož skuteční aktéři pomalu odcházejí ze života a s sebou si odnášejí své čistě osobní příběhy, bez nichž jsou ty velké, světové dějiny nemyslitelné. Přestože jsou ruské oficiální archivy nadále přístupné jen v omezené míře, cesta k vlastní minulosti je otevřená – ve vzpomínkách doposud žijících pamětníků, v albech, korespondenci, denících, v rodinných archivech. A právě tyto soukromé dějiny Ulická s pečlivostí archiváře zkoumá ve

Pořád je mi zima. Dokonce i v létě na pláži, na žhnoucím slunci, mě nepřestává mrazit v páteři. Asi proto, že jsem se narodila v zimě, v lese a první měsíce svého života jsem strávila v rukávu odpáraném z mámina kožichu. Celkově vzato, neměla jsem přežít, takže jestli někdo dostal život darem, byla jsem to já. Jenom nevím, jestli jsem tenhle dar potřebovala.

Na konci listopadu získala Ljudmila Ulickaja (1943) za svůj poslední román Danieľ Štajn, perevodčik (Překladatel Daniel Stein) literární cenu Bolšaja kniga. Po loňském vítězi Dmitriji Bykovovi se Ulickaja stala její druhou držitelkou a novopečenou ruskou milionářkou, neboť první místo je ohodnoceno třemi miliony rublů.