Píše se rok 1613 a v nábožensky rozdělených Čechách se stále stupňuje napětí, které, jak dnes víme, o několik let později vyvrcholí třetí pražskou defenestrací a rozpoutáním třicetileté války. Když se v této situaci na českém venkově beze stopy záhadně ztratí jezuitské poselstvo, jsou nejvyšší místa katolické církve právem znepokojena a k prošetření celé záležitosti je do Čech vyslán dobrodruh Maximilian se svým pomocníkem Bertucciem, aby vypátrali, co se se zmizelými jezuity stalo. Maximilian si ale s sebou nese temné tajemství z vlastní minulosti, se kterým bude nečekaně konfrontován, a navíc rychle zjišťuje, že řada lidí, se kterými při svém pátrání přichází do styku, má dobré důvody neříkat celou pravdu. Především záhadný hrabě von Birgen ví více, než je ochoten přiznat; mladá, tragicky ovdovělá baronka Madelen zase skrývá nejen svou sexuální náklonnost k věrné služce Else. Maximilianovo vyšetřování navíc komplikují záhadná zmizení dalších lidí z okolí, která mezi venkovany vzbudí vůči oběma pátračům podezření.

Takto by se dal naznačit děj románu Incidenten i Böhmen (Incident v Čechách), debutového díla švédského autora Thomase Årnfelta (*1971), které se pohybuje se na pomezí historického románu, fantasy a hororu. Tyto žánry mají v obecně zaměřených literárních soutěžích poněkud obtížnější pozici, takže Årnfelta nenalezneme v seznamu finalistů na cenu za švédský literární debut roku, ale jinak se knize dostalo vesměs pozitivních recenzí.

Pravda je, že je napsaná čtivým stylem a čtenáře udržuje v napětí, třebaže ti zkušenější zhruba v polovině knihy začnou tušit, co se s poselstvem stalo. Nicméně na odhalení, kdo je za zmizení zodpovědný, si musejí počkat až do závěru knihy.

Děj však opakovaně zpomalují několikadenní prostoje vyšetřovatelů, kdy Maximilian leží v horečce, je uvězněn či jen pasivně čeká na výsledky určitých šetření ve Vídni. Je skutečně těžké uvěřit, že by žádná z dalších postav během těchto dlouhých prodlev neměla nic na práci.

Ze švédských románů odehrávajících se v 17. století se Årnfeltův debut vymyká tím, že děj ani žádná z postav nemají nic společného se Švédskem. Prostředí českého venkova v době těsně následující po vládě Rudolfa II., fascinovaného magií, alchymií, hermeneutikou a dalšími naukami, v očích švédských čtenářů svou exotikou jistě podtrhuje fantaskně-hororovou atmosféru knihy, podobně jako málo prozkoumaná Transylvánie svého času dodávala atmosféru Stokerovu Draculovi, ke kterému někteří recenzenti Incident v Čechách neváhali přirovnat. Český čtenář se kromě toho na řadě míst neubrání srovnání s příběhem o Čachtické paní. Popis české krajiny a dobových reálií je však tak obecný, že jen místní názvy čtenáři připomínají, v jaké zemi se děj odehrává.

Naopak je nutno ocenit, že autor si dal práci s českou diakritikou, a ve švédském textu se tak objevila slova jako Kryštof či Pražský hrad. Jen škoda, že vinou nepozornosti autora či korektora se zámek Bělá v polovině knihy promění (snad vlivem filmové adaptace výše zmíněného Drákuly) v zámek Béla. Tyto drobnosti však případný český překlad jistě může snadno odstranit.

Jako debut si kniha rozhodně zaslouží ocenění. Nejvíce zřejmě osloví příznivce hororu a fantasy, třebaže pro všechny záhady se nakonec najde racionální vysvětlení. Zkrátka nepřijdou ani milovníci historických románů, přestože se nejedná o klasickou historickou detektivku. I další české čtenáře by jistě mohl zaujmout pohled „zvenčí“ na naše dějiny a reálie.