Kamerunský spisovatel a zatvrzelý bojovník proti kolonialismu Mongo Béti se po vydání svého třetího románu Ubohý Kristus z Bomby stal jedním z pilířů africké frankofonní literatury. Satirická kritika misionářů a kolonizátorů vyvolala ve své době skandál. Román, odehrávající se jen pár let před dekolonizací, je jako svědectví mladého Afričana určen především evropským čtenářům: africká slova, rituály či tradiční oděvy jsou vysvětlovány v četných poznámkách pod čarou. Dílo řeší otázku nejasných vztahů, zakládajících se na vzájemném nepochopení mezi evropskými misionáři a africkým lidem. Předstíraná univerzálnost křesťanského poselství naráží na africké tradice a zvyky.

Mongo Béti vytvořil ve svém románu legendární postavu africké literatury, důstojného Otce Drumonta. Přísný, odhodlaný, ale naivní misionář je zaslepený svým posláním šířit křesťanství a konat dobro, avšak netuší nic o tom, co všechno se děje za jeho zády v misii, již vlastníma rukama postavil. Další charakteristickou postavou je Zacharie, kuchař a zároveň Drumontův anděl strážný, který však za jeho zády udržuje vztah s Catherine, jednou z žen ze Sixie (tábor, kde žijí a pracují africké panny před svatbou). Knězův věrný pomocník si ale nepřipouští evropské náboženství k tělu, zůstává věrný svým africkým kořenům. A právě v dlouhých diskusích se Zachariem si Drumont uvědomuje bezvýznamnost svého poslání v zemi animistů a uctívačů fetišů, kteří se modlí za tónů tam-tamů.

Příběh je podán v podobě deníku mladého Drumontova pomocníka, Denise, fanatického křesťánka, který bezmezně věří ve svatozář svého pána. Denisova láska ke knězi ho postupně odděluje od jeho vlastní kultury. Mongo Béti tak naráží na velké téma své doby, kulturní zmatení. Malý Denis pohrdá Kamerunci a lituje svých afrických kořenů, chce se jich za každou cenu zbavit, opakovaně tvrdí, že svým lidem nerozumí a že se mezi nimi necítí dobře. Po celou dobu příběhu si spojuje Drumonta s Ježíšem Kristem.

Na začátku příběhu se trojice vydává na cestu po všech misiích v kraji. Každá kapitola líčí jedno zastavení ve vesnici a popisuje úpadek křesťanství mezi africkým obyvatelstvem. Drumont naráží na stále stejné problémy, proti nimž ale neustále brojí: jsou to především pohanské rituály, mnohoženství a nutnost následovat tradice předků. V každé vesnici vede dlouhé debaty s místními učiteli náboženství, z kterých je patrno, že ztrácejí víru ve své svaté poslání, i jeho svět se začíná pomalu bortit. Hlavní příběh protíná milostná aféra Zacharieho a Catherine, která potajmu sleduje Drumontovu cestu, aby mohla trávit noci se svým milencem.
Další symbolickou postavou je pan Vidal, kolonizátor a Drumontův přítel. Přináší zprávu o stavbě nové silnice blízko misie v Bombě. Vidal ztělesňuje pravou podstatu kolonialismu, tak jak ho vidí Béti. Tvrdí totiž, že až budou Afričané na stavbě trpět, obrátí se všichni naráz ke křesťanství jako ke spáse. Navíc je přesvědčen, že prokazuje Drumontovi velkou službu. Důstojný otec je však touto myšlenkou biče, jenž donutí všechny Afričany navrátit se ke křesťanství, znechucen. Další ranou pro kněze je zjištění, že pokud ještě nějací Afričané věří v křesťanského Boha, dělají to jen ze strachu z kolonizátorů, kteří přinášejí utrpení a bídu: přijetí křesťanství je pro ně jen způsob obrany. Románový příběh končí neúspěchem celé misie, o to názorněji poukazuje na složitý kontext i vyústění situace, kterou v Evropě známe jen velmi povrchně.

Kniha byla ve své době (před dekolonizací) výjimečná tím, že popisuje rozpad světa kolonizátorů, a ne kolonizovaných. I dnes má mnoho čtenářů, neboť nabízí poutavý příběh, který přivede čtenáře k zamyšlení nad údělem člověka a jeho svědomím.