Jeden z nejpopulárnějších srbských autorů současnosti Aleksandar Gatalica se narodil v roce 1964 v Bělehradě. Studoval na filozofické fakultě bělehradské univerzity, kde získal v roce 1989 diplom na katedře světové literatury. Pracoval kupř. v listu Danas, je členem řady spisovatelských a kulturních organizací. Je ženatý a má jedno dítě.

Do srbské literatury poprvé vstoupil v roce 1993, kdy mu vyšel titul Linije života (Linie života), román založený na pěti příbězích, dopisech, jež hlavní hrdina Mihailo R posílá svému příteli do Londýna a ve kterých je čtenář konfrontován s naprostou životní beznadějí, vrcholící Mihailovou sebevraždou. Za toto dílo Gatalica obdržel prestižní srbskou literární cenu Miloš Crnjanski. V roce 1995 vydal svůj druhý román, Naličja (Stinné stránky). Následovaly sbírky povídek Mimikrije (Mimikry, 1996) a Vek (Století, 1999), obsáhlé dílo, v němž svými 101 krátkými příběhy tematizuje každý jeden rok odcházejícího 20. století (mimochodem, stejná idea tehdy vznikla i v hlavě německého autora Güntera Grasse, jenž ji přetavil v dílo s názvem Mé století). V roce 2001 se Aleksandar Gatalica k románové tvorbě vrátil titulem Kraj (Konec), v němž zachytil atmosféru posledních let vlády Slobodana Miloševiće. V roce 2002 vydal román Euripidova smrt, který na pozadí starověkého Řecka a Benátek zachycuje konec jedné významné epochy dějin evropského myšlení a kultury. Po cyklu povídek Beograd za strance (Bělehrad pro cizince) z roku 2004, ve kterém z různých časových perspektiv představuje pohnutou historii srbského hlavního města, mu v roce 2006 vyšel cyklus povídek Dnevnik poraženih neimara (Deník poražených stavitelů) a o dva roky později román Nevidljivi (Neviditelný), ze něhož obdržel literární cenu Stevan Sremac.

Svůj doposud největší úspěch u srbských čtenářů zaznamenal Gatalica v roce 2013, kdy mu vyšel monumentální román Veliki rat (Velká válka). Na příbězích více než sedmi desítek hrdinů autor zobrazuje atmosféru první světové války, od zablácených zákopů až po koncertní síně, chemické laboratoře či balkánská tržiště. Titul se v Srbsku dočkal mnoha vydání a byl oceněn prestižní srbskou literární cenou časopisu NIN za nejlepší srbský román roku a cenou Meša Selimović. Bělehradskou knihovnou Milutina Bojiće byl v listopadu 2015 nominován na významnou mezinárodní cenu Dublin Literary Award, do užšího výběru v lednu 2016 však nepostoupil.

Gatalica se vedle spisovatelské činnosti zabývá i překladatelstvím z řečtiny. Jeho prvním překladem byla Eurípidova nejstarší dochovaná hra, tragikomedie Alkéstis (v roce 1991). Následovaly překlady Sofoklova Krále Oidipa (1993), o rok později pak vydal sbírku Umetnička lirika stare Grčke (Umělecká lyrika starého Řecka), v níž srbskému čtenáři přiblížil básně Sapfó, Anakreonta a Alkaia. Z řečtiny přeložil i tři antická dramata, Eurípidovu Ifigenii v Tauridě a Bakchantky (obě dvě hry byly představeny na prknech Národního divadla v Bělehradě) a Aischylova Spoutaného Prométhea.

Aleksandar Gatalica je také aktivní jako hudební kritik a autor zabývající se muzikologií. Mezi jeho nejvýznamnější práce patří sbírka esejů z let 1989 až 1992 s názvem Govorite li klasični? (Mluvíte klasicky?), dále kupř. povídání o významných evropských pianistech 20. století Crno i belo (Černé a bílé) z roku 1998 nebo Anegdote o velikim muzičarima (Anekdoty o významných hudebnících), které se na pultech knihkupectví objevily v roce 2010.

Jeho tvorba byla dosud přeložena do deseti evropských jazyků.