Román Vstát znovu se slepicema, který se loni dostal do užších nominací na Man Bookerovu cenu, je o krizi středního věku, víře a náboženství, o dětských traumatech, o životě pracujícího člověka ve velkoměstě. Joshua Ferris nemohl udělat nic lepšího než zvolit si za hlavního hrdinu takového románu psychicky labilního zubaře se smyslem pro černý humor. Zubař má v mnoha ohledech těžký úděl. Téměř nikdo ho nenavštěvuje rád a někteří se mu vyhýbají jak čert kříži. Jeho pracovištěm jsou lidská ústa, skýtající nemálo podnětů k existenciálním úvahám o pomíjivosti tělesné schránky a smrtelnosti člověka. Na rozdíl od obvodního lékaře má zubař nevýhodu tohoto omezeného prostoru, který je velmi intimní a v němž se liknavá péče o vlastní zdraví projevuje v koncentrované míře: „Ústa jsou podivné místo. Ne tak docela uvnitř, ne tak docela venku, není to kůže, není to orgán, je to něco mezi: něco tmavého, vlhkého, co umožňuje přístup do vnitřních prostor, o kterých lidi radši moc nepřemýšlejí – protože tam začíná rakovina, tam se láme srdce, tam by se klidně mohlo ukázat, že žádná duše není.“

Paul O’Rourke dosáhl náležité profesionální výše i materiálního úspěchu. Ostatní aspekty jeho života ale za moc nestojí; táhne mu na čtyřicet a nedávno se rozešel s přítelkyní, trýzní se vzpomínkami na otcovu sebevraždu, jeho matka žije v pečovatelském domě a nepoznává ho. Ani vydělané peníze si Paul pořádně neužije, v podstatě jeho jedinou volnočasovou aktivitou až obsesí je sledování přenosů baseballových zápasů. Pociťuje také velkou nechuť vůči veškerému konzumu: „Nikde v Americe bych nesehnal jedinou věc, kterou bych si v životě aspoň jednou nekoupil. Ne, s nákupy jsem skoncoval a se chtěním taky. Věčně něco chtít, věčně všechno chtít, to je otrava.“

Paul se prezentuje jako cynik – když například uvádí, že nějakou dobu spravoval zuby chudým Indům, vysvětluje, že tak činil „z daňových důvodů“: „Slušná možnost odpisu. A taky mám rád pečené jehněčí.“ Zároveň je ale jasné, že trpí velkou vnitřní nejistotou. Zamilovává se do žen z velkých stabilních rodin, případně přímo z tradičně orientovaných náboženských komunit (jeho největšími láskami byly katolička a Židovka). Přitahují ho ovšem tato společenství sama o sobě, spíše než povaha jejich vyznání. Skepticismus vůči náboženství v něm posiluje zubní hygienička a oddaná katolička Betsy Convoyová, která pracuje v jeho ordinaci a má potřebu Paula čas od času vychovávat: „‚Proč mi musíš lhát?‘ Povím jí to a ona řekne: ‚Přísnost nezabíjí, kouření zabíjí. Jaký příklad asi dáváš pacientům, když se takhle vykrádáš ven a kouříš cigarety?‘ Povím jí to a ona řekne: ‚Ti nepotřebují, aby jim jejich zubař připomínal, jaká je všechno marnost.‘“

Paul také nemá rád internet, třebaže bez smartphonu by vlastně nemohl být. Vytrvale vzdoruje založení internetových stránek své ordinace, a tak je pro něj velkým překvapením, když je paní Convoyová jednoho dne na síti objeví. Paul postupem času zjišťuje, že mu někdo vytvořil (nebo ukradl?) celou online identitu; někdo jeho jménem diskutuje na baseballových fórech, uveřejňuje podivné příspěvky na Twitteru a k dovršení všeho začne Paulovi posílat e-maily ze schránky s jeho jménem. Na stránkách ordinace se také začnou objevovat úryvky jakýchsi textů náboženského charakteru. Paul postupem času zjistí, že za vším stojí Grant Arthur, člověk, který v dnešní populaci údajně dokáže vystopovat potomky dávných Amálekitů, podle Starého zákona nepřátel Izraelitů. Arthur tvrdí, že kromě jejich etnicity zná i jejich náboženství („ulmismus“) a že Paul mezi ně také patří.

Ulmismus je Ferrisův majstrštyk. Jedná se o „náboženství“, jehož podstatou jsou pochyby o Boží existenci, něco o poznání podnětnějšího než prostý ateismus: „Poslouchej, Paule: požehnání pochybnosti nás neosvobozuje od břemene víry. Musíme strpět svoje vnitřní rozpory stejně jako ti, kdo věří v Boha, trpí těmi svými. S tímhle rozdílem: pochybnost je tím nejosvícenějším přístupem k Bohu, jaký kdy člověk formuloval. Monoteismus je ve srovnání s tím krvavý pohanský obřad.“ Paul trpí skutečně silným pocitem izolace, vyvěrajícím z jeho osamocenosti a povahy jeho povolání. Je až dojemné, když si v jednom momentu uvědomí, že ho napadla „myšlenka, která je totožná s myšlenkami druhých lidí. (…) Nechce se vám poslouchat, kolika všemi způsoby jste zanedbali optimální péči o svoje zdraví? Vynechte návštěvu u zubaře. Dejte si místo toho panáka. Skočte si do kina. Pohlaďte psa. Poroďte dítě a jděte se dívat, jak spí v kolíbce. Bože na nebi, napadlo mě. Takhle oni myslí. Proto je to pro ně tak jednoduché. Tak prosté.“ Mezi ulmisty Paul nakonec nalezne jakés takés útočiště.

Vyprávění se nese v převážně tragikomickém duchu, ale nezřídka čtenář narazí na momenty, kdy se bude smát nahlas. Ferrisův humor oplývá v americkém prostředí spíše nezvyklými prvky absurdity a groteskna. V následující pasáži – kde se Paul potýká s manažerem, který přišel na preventivní prohlídku – se autor na moment dostává do polohy satirika korporátního prostředí, kterou plně rozvinul ve svém románu z roku 2007 Then We Came to the End (č. Pak byl s námi konec):

„Už jsem vám říkal, že mi nepřipadá, jako bych měl kazy.“
„Jenže je máte!“ rozkřikl jsem se. „Máte kazy!“
„Podle rentgenu.“
„Ano, přesně tak! Podle rentgenu!“
„Ale ne podle toho, jak se cítím,“ odpověděl.

Jedním z Paulových soužení je chronická nechuť pacientů vůči zubní niti. Proto ho bytostně zasáhne, když staříka jménem Eddie natolik zdrtí smrt jeho bývalého zubaře, že se po celoživotní svědomitosti v tomto ohledu na nit vykašle a k Paulovi si pak přijde léčit následky. Jelikož Eddie má artritidu a rukama toho moc nezvládne, Paul ho začne po večerech navštěvovat, což vyústí ve scénu téměř kafkovské grotesknosti: „Přesunuli jsme se do kuchyně a on se usadil na schůdky. Já si stoupl před něj a navlékl si latexové rukavice. Vyndal jsem kus zubní nitě, omotal jsem si ji kolem prstů a vyčistil jsem mu zuby. On potom vstal a udělal nám oběma martini. Bylo to jako stavit se v baru na drink před spaním, jen místo tuzéru barmanovi jsem mu odstranil baktérie z mezizubních mezírek.“

Jediné, co může v knize mírně zklamat, je Paulův (obehraný a zjednodušující) argument proti Boží existenci: Bůh by přece nedopustil všechny ty hrůzy, jež se na světě dějí. Vzhledem k Paulovu traumatu z dětství je však tato myšlenka pochopitelná. Ferrisův román v sobě unikátně spojuje filozofickou tematiku s pochmurným humorem. Krom toho jde o dílo nemalých literárních kvalit; obsahuje řadu stylisticky vybroušených pasáží a Paulova existenciální tíže se působivě zmnožuje v osobě Granta Arthura i dalšího potenciálního „ulma“ miliardáře Mercera. V neposlední řadě by Ferrisovi měla Mezinárodní asociace zubních lékařů (FDI) udělit nějaké vyznamenání za výrazné zásluhy o zlepšení jejich vztahu s veřejností.