Asi v málokteré rodině mají děti zakázaný přístup do kuchyně. Jestli se se mnou na tomto předpokladu shodnete, taky vám nejspíš bude připadat název knihy Kuchyně. Dětem vstup povolen přinejmenším nenápaditý. Vždyť Eva Taková, autorka textové části této „kuchařky“, a Jana Nachlingerová, která se postarala o půvabné akvarelové ilustrace, společně upekly docela lákavý „pracovní sešit“, jenž voní upřímným mámovským nadšením, a jestli u vás opravdu zdomácní, jednou z něj na vás zamrkají i všechny ty společně strávené okamžiky.

Brněnské nakladatelství Jota šikovně načasovalo vydání publikace před začátkem prázdnin, protože kdy jindy je fůra času navíc a nejedna máma, babička nebo teta přimhouří oko nad nějakým smítkem na podlaze navíc? Je jasné, že když naše ratolesti začnou objevovat svět chutí a kuchtění, sem tam se na podlahu něco utrousí. Přimhuřte nad tím oko a pusťte se do dobrodružství. O nápady se s vámi podělí máma dvou dětí a „potulná kuchařka, o které se traduje, že ze dvou mrkví uvaří jídlo pro osm lidí“, jak se píše v autorčině medailonku. Je to dosti prostořeká nadsázka, ale až v knize zalistujete, záhy vám svitne, že základem úspěchu v kuchyni s dětmi je umění improvizace.

Publikace v praktické kroužkové vazbě se skládá ze tří částí – přináší 35 receptů, nespočet nápadů a tipů, jak v kuchyni nevařit, ale prostě si jen popovídat a pohrát, a aby bylo s čím, je připojeno „150 g pracovních karet“. Je fér připustit hned v úvodu, že příručka cílí především na praktiky, takže nečekejme žádný literární skvost. Foodblogeři, kteří se mazlí s každým slůvkem, by asi brzy kvíleli zoufalstvím. Jeden příklad za všechny: cibulku tu radí opékat, ano, opékat jako buřtíky na ohni, o restování či osmahnutí dozlatova si nechejme zdát. A co si počít s doporučením: „vždy ochutnejte jeho chuť“? Pro gurmety to také není, vždyť u receptů absolutně scházejí jakékoli míry a váhy! A jeden, dva, tři dobře míněné tipy základní recept absolutně překopají v nový pokrm. Např. česnek, máte-li ho rádi, se hodí skoro všude. Jenže nedivme se – malí kuchtíci a kuchařinky si to v nově dobývaném teritoriu prostě chtějí užít za každou cenu, takže když máma nemá ve spíži potřebné suroviny, nezbývá, než experimentovat. A na nějakém deku nebo mililitru taky nesejde, důležité je přesýpat a přelévat! Kromě toho na každé dvojstránce s receptem musí zbýt místo pro rodinnou fotografii nebo obrázek.

V sedmi kategoriích (nápoje, svačinky, polévky, hlavní jídla, saláty, pečené dobroty, večeře) najdeme po pěti receptech, občas překvapí autorčina zdrženlivost v pojmenování připravované dobroty (z cheesecaku je „neobvyklý tvarohový koláč“, „crumble“ dostal přezdívku „zapečená jablíčka“) a zamrzí přešlapy typu „cizrna je zelenina“. Celkový dojem je však jednoznačně pozitivní. Popsat přípravu jednoduchých, a přitom někdy celkem netradičních pokrmů nevydá na slohovou práci, předností je stručnost a srozumitelnost i přívětivě expresivní tón. Základní ingrediencí je především radost z té bohulibé voňavé práce v kuchyni a touha předat tuto emoci dál. Autorka se čtenáři sdílí vlastní zkušenosti, vlídně radí a doporučuje a především povzbuzuje k novým objevům.

Jakkoli vybrané osvědčené recepty lákají k okamžitému vyzkoušení, ještě svůdnější je „receptář“ her. V závěrečné části jsou ke knize připojeny „karty“ – reprodukce akvarelových kreseb na pevném křídovém papíře, které znázorňují různé druhy ovoce a zeleniny, nejběžnější kuchyňské suroviny a náčiní, ale i čísla, písmena a barvy. Tvarem i barvou jsou obrázky realistické, aby byly znázorňované předměty dobře rozpoznatelné, a přitom jsou hravé a jaksi snové. Rozesety jsou po celé knize, v souhrnném apendixu se vešly na dvacet stran, které už stačí jen rozstříhat a z každé z nich se vyloupne devět čtverečků. Co s nimi? Můžete si z nich sestavit nákupní seznam, vybrat suroviny a potřebné náčiní ke konkrétnímu receptu, povědět si, co vám chutná a co ne, vytřídit ovoce, které je kyselé, co roste u nás a co se dováží, pojmenovat vše v cizím jazyce, vylosovat pár karet a vymyslet podle nich pohádku, modelovat vylosovaná písmenka třeba z kynutého těsta a tak dále. Sbírku nápadů jen tak nevyčerpáte. Až se kartičky omrzí, můžou přijít na řadu hry bez karet, i těch je tu na tři desítky. Zapojte všechny smysly a zkuste zvukové nebo čichové pexeso, prostírejte stůl, zvažte každý kus ze síťky pomerančů, změřte, kolik metrů mrkve máte v lednici, vyzkoušejte, jestli nechutná jinak jablíčko nastrouhané najemno, nahrubo a na plátky, krájejte, myjte nádobí, zametejte – i drobečkům na podlaze můžete pomoci a přisypat ještě trochu mouky, radí spiklenecky autorka; dětičky to jistě ocení! Tyto náměty připomínají dnes tolik populární výchovu k praktickému životu podle Montessori pedagogiky, ale nikdo se tu neohání propracovanými didaktickými koncepty. Všechno v kuchyni je prostě hra. Sem tam i pro silnější nátury – co třeba pomocí potravinářských barev upéct duhovou bábovku? Nebo zkusit kečup, hořčici či tvaroh jako prstové barvy? Proměnit kuchyni v pracoviště NASA a předvést mimozemským civilizacím, jak funguje mixér? Kuchařka Evy Takové je takových instrukcí pro nebojsy plná. Barevný svět Jany Nachlingerové bude zase lahodit oku kuchyňských víl.

Ukázka z knihy