Co se v českém prostředí ví o švédském komiksu? Pamětníci si možná vybaví seriál Martin a kocour Kolumbus Runeho Andréassona, který vycházel do roku 1989 v časopisu Květy; nakladatelství Mot vydalo po roce 2000 tři neotřelá díla současného autora Maxe Anderssona. A samozřejmě jsou tu ještě finskošvédští Muminci Tove Jansson. Ale švédský komiks může nabídnout i leccos jiného a v současné době ho v tom čím dál aktivněji podporují i tamní kulturní instituce, které se usilovně snaží přesvědčit svět, že švédská literatura skutečně nejsou jen detektivky a Lindgrenová. Což je jedině dobře.

Jednou z aktuálních publikací, které stojí za pozornost, je Kunskapens frukt (Ovoce poznání) sedmatřicetileté komiksové autorky a aktivistky z Malmö Liv Strömquist. Album, publikované po částech už dříve v časopise Galago, je věnováno „tomu, co bývá nazýváno ženský pohlavní orgán“, a pojednává o něm z různých aspektů. Proč chodit kolem horké kaše – je feministické. Pokud by toto konstatování mělo někoho odradit od čtení, jeho smůla. Ovoce poznání je totiž nejen poučné a plné nečekaných, leckdy jen málo známých informací, ale zároveň překvapivě vtipné. I když se jedná o humor často dosti nemilosrdný. A hlavně: celé téma je zpracované sice drze, ale zároveň elegantně a na úrovni.

Autorka nezdržuje dlouhými úvody a od prvních stránek čtenáře nešetří: „Nazdar! Možná je podle vás problém naší kultury, že to, čemu se říká ‚ženský pohlavní orgán‘, zůstává neviditelné a vyvolává stud... že je to něco, o čem se nesluší mluvit [...] a že to dokonce ani nemá pořádné jméno! Možná si myslíte, že to souvisí s mocí mužů ve společnosti, protože muži postupně zformovali kulturu, která to skrývá a vytěsňuje!!! Ale naše kultura má MNOHEM, MNOHEM větší a ZÁVAŽNĚJŠÍ PROBLÉM! A sice muže, kteří se o to, čemu se říká ‚ženský pohlavní orgán‘, zajímají AŽ PŘÍLIŠ!“ Následuje žebříček nejvýraznějších z těchto příliš zaujatých mužů, v němž se umístili například John Harvey Kellogg, svatý Augustin, účastníci čarodějnických procesů a nakonec vědci, kteří v šedesátých letech dvacátého století exhumovali ostatky královny Kristýny, aby na nich mohli zkoumat její „sexuální konstituci“ (kterýžto záměr se nepříliš překvapivě ukázal jako neuskutečnitelný).

Další část se věnuje zobrazování zmiňovaného orgánu: autorka na příkladech ukazuje, že v naší kultuře máme sklony se mu spíše vyhýbat nebo ho zobrazovat nerealisticky a že se navíc (z toho důvodu?) řada žen s jeho skutečnou podobou jen obtížně vyrovnává. Následují ukázky z jiných kultur, které k celé věci přistupují či přistupovaly zcela opačně.

Ač to zní suchopárně, kniha rozhodně nenudí. Pobaví například, když si autorka utahuje ze známé hliníkové plakety vyslané do kosmu se zdravicí od naší civilizace a rozvíjí představy o tom, jak na ni případní mimozemští nálezci mohou reagovat.

V další části je hlavním tématem ženský orgasmus. Dozvídáme se, jak se proměňovalo bádání o něm a jakých absurdních rozměrů občas nabývalo. (V českém kontextu je mimochodem zajímavé, když autorka v jedné pasáži ironizuje různá vyjádření Kateřiny Janouchové, která ve švédských médiích často vystupuje jako poradkyně v otázkách sexu.) Liv Strömquist s oblibou využívá záměny: například vloží typické ženské výroky na téma orgasmu do úst mužům (jako „Moje holka je tak strašně úžasná, nepřestává a snaží se mě uspokojit dokonce i po tom, co se sama udělá!“ „No ne, to je báječné!“ „Uf, mně by připadalo stresující, že se tolik pozornosti soustředí na mě!“) – a nad výsledkem skutečně nezbývá než se zamyslet.

V textu se zmiňuje řada dosti drsných až šokujících epizod z historie, které tak či onak s ženským pohlavním orgánem – a zejména s přístupem společnosti k němu – souvisejí. Autorka nijak nezastírá, že i v současnosti je pohled na tuto část těla problematický (například se jistě právem pozastavuje nad „diskurzem“ reklam na vložky). Na druhou stranu vážná témata proplétá celou řadou vtípků a osvěžujících jedovatostí. Čtenář se také dočká řady výtvarných ozvláštnění: převážně černobílou grafiku občas doplní barva, objevují se fotografie či celostránkové ilustrace. Jindy, například v části Feeling Eve, kde autorka vkládá své postavě do úst výroky anonymních žen na téma studu a nevědomosti v souvislosti s vlastním pohlavím, se zase záměrně opakuje stejná či podobná kresba, aby tím více vyniklo textové sdělení: text je zde totiž, přes všechnu autorčinu tvořivost a vynalézavost, přece jen nejdůležitější. Na několika stránkách dokonce na kresby ani nezbývá místo a čtenář jen bloudí labyrintem citátů, zmínek o historických událostech a autorčiných úvah. V té souvislosti je zajímavé, že citáty jsou dosti důsledně opatřeny odkazy na zdroje – i když třeba ne úplně podle pravidel pro vědecké publikace. Tím nejdůležitějším pramenem a inspirací podle všeho byla i u nás známá kniha Vagina od Catherine Blackledge (č. Triton, 2005).

Kniha Kunskapens frukt je podle mého užitečný počin a má potenciál pomoci dívkám a ženám, které si dělají starosti kvůli svému tělu a sexualitě, lépe porozumět sobě samým a začít trochu jinak pohlížet na některé stereotypy a „pravdy“. Neméně zajímavá by však mohla být i pro muže, v neposlední řadě i svou mírnou provokativností. Některá v ní obsažená tvrzení jsou přece jen diskutabilní. Určitě není od věci poukazovat například na silnou tabuizaci menstruace, která v ženách leckdy vyvolává strach nebo stud a mladé dívky ponechává v nejistotě, co se s jejich tělem vlastně děje. Na druhou stranu vinit z toho patriarchát možná není tak úplně fér, vždyť existuje i celá řada dalších fyziologických procesů, které jsou také tabuizované a týkají se přitom (i) mužů. Stejně tak obecné připisování většího významu mužskému orgasmu by se snad dalo vysvětlit nejen spiknutím mužů západní kultury, ale i důrazem na plození dětí, které autorka kupodivu v souvislosti se sexem v podstatě opomíjí.

I na některých dalších místech čtenáři nezbývá než s autorkou v duchu diskutovat, vytýkat jí občas černobílé vidění, přílišné zjednodušování a podle mě ne zcela opodstatněný přístup „za vším hledej patriarchát“. Ale hádky jsou to poučné, zábavné a plné překvapení.