„Víš, proč Švýcaři lezou po horách?“ ptá se André své přítelkyně Louisy, zatímco oba s těžkými ruksaky na zádech zdolávají první metry plánované vysokohorské túry. Aby unikli svému vězení, tísnivé atmosféře malé alpské země, dozví se Louise. Neprostupná mlha „rdousí“ městečko v údolí, Švýcar André však tenhle několikadenní výstup plánoval až příliš dlouho, než aby od něj jen kvůli nepříznivému počasí nyní upustil. Louisu, která vyrůstala v rovinaté krajině Mecklenburských jezer, však svým entuziasmem nakazit nedokáže. Mladá Němka sice zatím se skloněnou hlavou poslušně kráčí „mlžným mořem“, jenže jakmile se ráz krajiny změní a zeleň stromů vystřídá všudypřítomná šeď, postupně propadá skepsi a výpravu sabotuje. André, jehož žene kupředu nezlomná vůle, zocelená lety ve skautském oddílu, se zprvu snaží přítelkyni motivovat, její neochota, mrzutost a fyzická nepřipravenost však s přibývající nadmořskou výškou rozdmýchávají mužův hněv. S každým dalším krokem se pár od sebe vzdaluje, až se nakonec definitivně rozdělí. Zatímco Louise sestupuje zpět do údolí, uražený a frustrovaný André šplhá osamocen k vrcholu, který si předsevzal za každou cenu zdolat.

V pořadí druhý román prozaika a básníka Romana Grafa Niedergang (česky Sestup, ale též Pád či Úpadek), který se loni dostal i do nominace na Švýcarskou knižní cenu, neobohacuje švýcarskou literaturu o žádné vyloženě nové téma. Autor se v něm naopak vydává na – paradoxně – pevnou půdu vysokohorských hřebenů, kterou důkladně prošlapala už řada spisovatelů před ním, včetně Maxe Frische (Odpověď z ticha). V útlé knize, rozsahem i vypravěčskou šíří připomínajícím spíše novelu, se odhodlaný jedinec, snad aby oslnil svou lhostejnou přítelkyni a současně povzbudil vlastní pošramocené ego, utkává tváří v tvář s nelítostnou přírodou. Veškeré Andrého životní cíle a ambice se během výstupu smršťují v jediný – dosažení vrcholu, a zdolávání hory se proto zcela logicky postupně transformuje v boj o holé přežití. Selhání může sice znamenat smrt, ale zemřít je pro Andrého lepší varianta, než se vrátit se skloněnou hlavou zpátky do údolí. Pro něj existuje jen jeden směr, a to vpřed, respektive vzhůru.

Nezdar pečlivě plánované společné výpravy není pouze dílem náročného terénu a bezútěšné kamenité pouště švýcarských Alp, nýbrž trpkým plodem dlouhodobější partnerské krize. Alespoň tolik lze vyčíst mezi řádky příběhu, který je sice vyprávěn ve třetí osobě, ale výhradně z Andrého perspektivy. Román tak zprostředkovává notně pokřivený obraz skutečnosti, čímž trpí nevýrazná postava Louisy. André ji už od první chvíle vnímá a líčí spíše jako zátěž, která jej zpomaluje na cestě k vytčenému cíli, vězeňskou kouli, kterou milosrdně táhne za sebou. Pouze udrží-li si čtenář od této perspektivy dostatečný odstup, rozezná za Andrého slovy i jeho vlastní zaslepenost a přehnané sebevědomí.

Při zobrazení obou ústředních postav si Graf překvapivě vypomáhá řadou stereotypů a předsudků. Louise, sděluje André, je nejmrzutější, když má „své dny“, neustále si na něco stěžuje a celkově představuje prototyp slabé, po pohodlí dychtící ženy. Sám sobě naopak André přisuzuje tradiční mužské vlastnosti a dovednosti, o nichž je přesvědčen, že jimi musí oplývat: nominuje se do role zkušeného horala, který s ledovým klidem zvažuje jednotlivé možnosti, a fyzicky i psychicky silného jedince, jenž se obejde i bez cizí pomoci. To vše je však mnohem spíše pouze zbožné přání. Rozum a chladný úsudek u Andrého postupně stále znatelněji ustupují emocím a narůstající počet vykřičníků v textu jako by odrážel nejistotu, kterou se mladý Švýcar snaží potlačit.

Niedergang je průměrný, nepříliš nápaditý horolezecký román, který se spoléhá téměř výhradně na zavedené obrazy a vyčpělé stereotypy. Přestože s přibývající nadmořskou výškou čtenářovo napětí skutečně stoupá, časté opakování motivů (např. šustění Luisiny bundy v mlze) i příliš hojné, s léty idealizované vzpomínky ze skautských výprav rozpačitý dojem z knihy jen prohlubují. Roman Graf tak v novém románu ze všeho nejvíc vytváří další variaci na otřepanou pravdu, že pýcha předchází pád.