Spisovatelka, výtvarnice a překladatelka Inger Edelfeldt (nar. 1956 ve Stockholmu) patří k zavedeným jménům švédské literární scény. Od prvního románu Duktig pojke (1977), který vyšel také v češtině pod názvem Šikovnej kluk (Tichá Byzanc, 2008), už vydala desítky titulů, přičemž řada z nich byla přeložena do němčiny, angličtiny, španělštiny či francouzštiny. Najdeme mezi nimi povídkové a básnické sbírky, romány, ale také třeba psychologickou či terapeutickou publikaci Hur jag lärde mig älska mina värsta känslor (Jak jsem se naučila mít ráda svoje nejhorší emoce, 2009).

Některé z knih jsou určeny spíše náctiletým čtenářům (autorka kdesi poznamenala, že se snaží psát texty, které by si byla sama v době dospívání potřebovala přečíst). Do této kategorie bývá řazen i zmiňovaný debut, vyprávějící o dospívání chlapce, který postupně zjišťuje, že je homosexuál, a musí se s touto skutečností vyrovnat navzdory chybějící podpoře v rodině. Kniha nicméně mladé čtenáře nijak nepodceňuje a spolehlivě zaujme i dospělé.

V roce 1980 napsala Inger Edelfeldt román spadající do žánru fantasy s názvem Missne och Robin (Missne a Robin). I v tomto případě lze říci – což je pro Inger Edelfeldt typické –, že hlavní postava příběhu se ocitá v jistém smyslu na pomezí: v tomto případě nejen mezi skutečným a nadpřirozeným světem, ale také mezi dětstvím a dospělostí. K fantasy se Inger Edelfeldt vrátila znovu v roce 2003, kdy vyšla (dva roky před Stmíváním) kniha pro mládež Skuggorna i spegeln (č. Stíny v zrcadle, Albatros 2006). Její hrdinka stojí před rozhodnutím, zda žít dál ve světě smrtelníků, anebo zvolit fascinující říši upírů.

Značnou popularitu si získal a dodnes čtenáře oslovuje psychologicky zdařilý román Kamalas bok (Kamalina kniha, 1986). Hlavní hrdinka, mladá žena, které by zdánlivě nemělo nic chybět ke spokojenosti, cítí odcizenost od světa a svého okolí; jako by nežila, ale jen hrála roli v hloupém filmu.

Následující román (a později i film) Den täta elden líčí příběh ženy, která se dostane do kontaktu s náboženskou sektou, postupně propadne jejímu charismatickému vůdci a snaží se najít příčiny, proč k takovým případům dochází.

I nadále se spisovatelka ve své tvorbě věnuje nejčastěji ženským postavám a dá se předpokládat, že ženy převládají také mezi jejími čtenáři. Platí to i pro čtyři sbírky povídek: I fiskens mage (V břiše ryby, 1984), Rit (Rituál, 1991), Den förunderliga kameleonten (Podivuhodný chameleon, 1995) a Riktig kärlek (Opravdová láska, 2001), které vyšly souborně ve svazku 4x Edelfeldt (2005). Autorka v nich zachycuje téměř vždy ženy s nejrůznější povahou, z nejrůznějšího prostředí a v nejrůznějších životních situacích; v nejstarší sbírce se jedná o děti a dospívající, v pozdějších textech pak už spíše o dospělé hrdinky. Z těchto psychologicky i jazykově zajímavých, nezřídka vyloženě napínavých textů se silnou atmosférou se čeští čtenáři zatím mohli seznámit s povídkou Přízraky, která vyšla ve výboru Ve skutečnosti je díra, a s povídkou Pro Marii Claire v časopise Prostor 1997/34. Doufejme, že nebyly poslední.

V letech 1999 a 2004 vydala Inger Edelfeldt sbírky poezie Salt (Sůl) a Efter angelus (Po Andělu Páně). Jinou rovinu její tvorby představují krátké, „drasticky humoristické“ komiksy Hondjuret (spojení slov „ona“ a „zvíře“), které vycházely v deníku Dagens Nyheter a později v samostatných svazcích. Jejich zahořklá hrdinka má sklony bouřit se proti všemu a všem, což přináší řadu nejen komických situací, ale také námětů k zamyšlení.

Z nedávných textů stojí za zmínku kniha osobitých pohádek po vzoru H. Ch. Andersena a Selmy Lagerlöfové Namnbrunnen (Studna jmen, 2008). Dvěma posledním románům, Samtal med djävulen (Rozhovor s ďáblem, 2010) a Konsten att dö (Umění umírat, 2014), je věnován samostatný článek.

Kromě psaní se Inger Edelfeldt věnuje také překládání z angličtiny (Mary Renault, Shirley Jackson). Je známá svými ilustracemi k Tolkienovu Pánu prstenů a výtvarně zpracovala i další knihy. V neposlední řadě se zabývá fotografováním a před několika lety se stala koučem osobního rozvoje.

Přehled díla na švédské Wikipedii

Ocenění a stipendia:
Deutscher Jugendliteraturpreis 1987
Svenska Dagbladets litteraturpris 1991
ABF:s litteraturpris 1993
Göteborgs-Postens litteraturpris 1995
Nils Holgersson-plaketten 1995
Karl Vennbergs pris 1996
Ivar Lo-Johanssons personliga pris 1997
Frödingstipendiet 2000