Série Tatu a Patu autorského i manželského páru Aino Havukainenové a Samiho Toivonena patří k nejoblíbenějším a také nejpřekládanějším knížkám finské dětské literatury. Bláznivá dobrodružství dvou bizarně vypadajících bratrů dobyla doslova již celý svět, neboť jsou přeložena do více než dvacítky jazyků včetně japonštiny, korejštiny či hindštiny. Na sklonku roku 2013 k nim konečně přibyla i čeština.

Ve Finsku jsou tyto příběhy nesmírně populární a tamější děti se dosud mohly začíst už do čtrnácti obrázkových knížek, ve kterých bratři zkoumali svět kolem sebe a vydávali se za nejrůznějšími fantastickými dobrodružstvími. Největší oblibě se dodnes těší díl o Finsku z roku 2007, za nějž autoři získali významnou cenu udělovanou na poli dětské literatury – Finlandia Junior.

„Tatu a Patu jsou bratři, kteří se někdy chovají trochu zvláštně. Není divu, vždyť jsou z Podivína, kde se věci dělají jinak než u nás,“ dočítáme se v úvodu k oběma knížkám. A čtenáři je už z obálky jasné, že Tatu a Patu se nejen divně chovají, ale také velmi nezvykle vypadají. Vyzubení kluci s obrovskými hlavami, které korunuje jen malý střapeček vlasů, nosí žlutočerné a růžovočerné pruhované oblečení, jednomu z nich sedí na nose ohromné růžové brýle, jež nesundá z očí, ať se děje cokoli. Neobvyklé výtvarné provedení i jistá ošklivost hlavních hrdinů jsou nicméně přesně to, co dětského čtenáře na knížkách nesmírně láká.

Na vizuální stránce jsou knihy také v podstatě založené. Každý obrázek stojí za to dlouhé chvíle prohlížet a bavit se nad mnoha veselými detaily a vtipnými miniaturními nápisy. Grafická řešení jednotlivých stran jsou navíc velmi nápaditá a vykreslená prostředí pro děti atraktivní – ať už je to řídicí centrum mateřské kosmické lodi s plejádou bizarních mimozemšťanů, tajná základna superhrdiny či model města budoucnosti. Žádná stránka se nepodobá té předchozí, grafiku ozvláštňuje forma komiksu, celostránkové nákresy a plánky, nejrůznější schémata či poznámky a zprávy.

Naopak textová část oproti nápaditým ilustracím poněkud zaostává. Oba dva příběhy, které byly do češtiny zatím přeloženy, mají velmi jednoduchý děj a jsou vystavěny na totožném schématu – Tatu a Patu nejprve prožijí napínavé dobrodružství prostřednictvím komiksu či filmu a vzápětí se rozhodnou při hře napodobit své fiktivní vzory. Vybaví se vším, co mají doma po ruce, a vydávají se objevovat dosud nepoznané, bojovat se zlem a zachraňovat nevinné. V Superhrdinech stojí spolu s Hyperkybermanem před nelehkým úkolem odhalit a porazit tajemného D. V., který se rozhodl zničit město Suprnice, ve Vesmírném dobrodružství odlétají v transplanetární superlodi z papundeklu do dalekého vesmíru a musejí zachránit nejednu galaxii. Úkol vždy pomocí svých schopností a geniálních nápadů splní a vyčerpaní se ocitají zpátky v teple domova.

Daleko víc než samotný příběh zaujme všudypřítomný slovní humor. Téměř každý název či nápis, a to i ten nejmenší, představuje slovní hříčku nebo nápaditou aluzi. Ty jsou určeny jak pro děti, tak velkou měrou i pro dospělé, kteří s dětmi knížky čtou. S nelehkým problémem převodu do češtiny se překladatelka Lenka Fárová vypořádala bravurně, a čeští čtenáři se tak pobaví úplně stejně jako ti finští.

Nutno ještě podotknout, že Tatu a Patu jsou příběhem i stylem ilustrací zacíleny na moderní děti 21. století, tedy na tu nejmladší generaci, odkojenou technikou. Z tohoto důvodu knížkami leckterý konzervativnější rodič možná na první pohled pohrdne, nicméně děti si je dozajista zamilují a budou se k nim velmi rády vracet. Třeba aby v propracovaných ilustracích neustále nacházely něco, co jim dříve uniklo. V českém překladu vyšly příběhy zatím pouze dva, ale doufejme, že na další nebudeme muset snad dlouho čekat.