Tintinovi mladší sourozenci
Hergé: Stratoplán H 22

Tintinovi mladší sourozenci

Příběhy dvou chytrých a podnikavých sourozenců mají blízko k prvním, tehdy ještě dosti naivním příběhům Tintina, kde také akce střídala akci, padouši neustále unikali a vraceli se a na logiku se příliš nehledělo. Ocení je zejména menší čtenáři, jejichž sny o vyrovnání se dospělým se zde plní vrchovatě.

Nakladatelství Albatros předloni dokončilo kompletní sérii Tintinova dobrodružství od belgického kreslíře a scenáristy Hergého a zapátralo v dalších autorových dílech. Volba nakonec padla na sérii Dobrodružství Jo, Zefky a Žoko (Jo, Zette et Jocko), jejíž první díl Hergé publikoval časopisecky v roce 1936; celkem vyšlo pět sešitů, poslední Údolí kober (La Valée des cobras) v roce 1956. České vydání přitom respektuje pořadí, v jakém vycházely ve frankofonních zemích jednotlivé sešity, tudíž začíná dvoudílným příběhem Stratoplán H 22 (Le Stratonef H 22) z roku 1951, teprve pak přijdou na řadu Tajemné paprsky (Le Rayon du Mystere), kde se sourozenci Jo a Zefka a jejich opice Žoko objevili poprvé v onom zmíněném časopiseckém vydání.

Série byla koncipována pro mladší čtenáře, než tomu je u Tintina, což podle některých komiksových historiků Hergého příliš svazovalo a bylo to i důvodem, proč ji po pěti sešitech opustil. Jinak ale příběhy Závěť pana PumpaSměr New York splňují to, co od Hergého čtenáři očekávají. Charakteristická jednoduchá linka, jasné barvy, napínavý příběh plný honiček, tajemství a zvratů, to vše prokládáno situačním humorem. Příběh o tom, jak otec dvou sourozenců zkonstruoval letadlo, které může letět stratosférou, a jak se jej tajemní zločinci neustále snaží zničit, je v některých pasážích možná ještě dynamičtější a akčnější než Tintinovy příhody.

A také pohádkovější, byť je to onen druh pohádek jakoby pro dospělé, v nichž jsou zločinci dopadáni, aby brzy uprchli a kladli hlavním hrdinům další překážky, v nichž zhruba dvanáctiletý kluk dokáže pilotovat prototyp unikátního letadla a děti v letním oblečení bez úhony přežijí vánici na severním pólu. Místy má příběh parametry předválečného napínavého čtiva, jindy (zejména v opičích eskapádách) se blíží gagům z němých grotesek, které nerespektují přírodní zákony a zranitelnost lidského (případně opičího) těla. Jednotlivé postavy jsou typické pro žánr nenáročné dobrodružné komedie: výstřední americký boháč, který odkáže miliony komukoliv, kdo první splní jeho podivuhodnou podmínku, zákeřní vydědění příbuzní a proti nim pracovitý, čestný a statečný inženýr či etnograf, který na severním pólu pomáhá Eskymákům.

Příběhy Jo a Zefky mají v mnohém blízko k prvním, tehdy ještě dosti naivním Tintinovým příběhům (Tintin v zemi Sovětů, Tintin v Kongu), kde také akce střídala akci, padouši neustále unikali a vraceli se a na logiku se příliš nehledělo. Postupně se však Tintin přece jen začal pohybovat v promyšlenějším a uvěřitelnějším světě, a i když jsou jeho příhody stále dost nepravděpodobné a fantastické, udržují si věrohodnost i pro odrostlejší čtenáře. V případě Dobrodružství Jo, Zefky a Žoko se už budou bavit převážně jen děti, starší brzy prohlédnou, že příběh je spleten z příliš mnoha náhod a opakujících se úkladů. Ale pro děti budou oba díly Stratoplánu H 22 i dnes stejně atraktivní, jako by byly bývaly před šedesáti lety, kdyby tu podobné komiksy tehdy mohly vycházet: jejich vrstevníci se tu statečně potýkají s ozbrojenými gangstery, dostanou se z opuštěného ostrova i z Arktidy a přeletí Atlantik. Dokážou zastoupit své rodiče, prokáží, že jsou důvtipnější, všímavější a chytřejší než policie. Všechny tyto dětské sny umí Hergé skvěle vyplňovat.

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Hergé: Stratoplán H 22 (Závěť pana Pumpa, Směr New York). Přel. Kateřina Vinšová, Albatros, Praha, 2012, 52 + 52 s.

Zařazení článku:

komiks

Jazyk:

Země:

Hodnocení knihy:

60%