V japonské literatuře má detektivní žánr bohatou tradici. Čeští čtenáři se dosud mohli seznámit s detektivními povídkami Atódy Takahašiho, které vyšly ve výboru pod názvem Blázen do Napoleona (2004), a s tvorbou Seičóa Macumota, nejuznávanějšího japonského autora tohoto žánru, konkrétně s novelou Body a přímka (1964) a s výborem z jeho povídek Mimo podezření a jiné příběhy o zločinu (1999). Povídky různých japonských autorů vyšly ve výboru Pohřbení ve snu – deset a jedna japonská detektivka (2007).

Keigo Higašino, s kterým se čeští čtenáři setkávají poprvé, se narodil v roce 1958 v Ósace. Na Ósacké univerzitě vystudoval elektrotechnickou fakultu a nabyté technické znalosti uplatňuje ve své tvorbě, což platí i pro Oddanost podezřelého X. Nějakou dobu se živil jako inženýr; od 27 let, kdy jeho román Hókago (Po škole, 1985) získal Cenu Edogawy Rampoa pro nejlepší detektivku, se Higašino věnuje výhradně psaní. Literární ceny získaly i jeho další romány Himicu (Tajemství, 1999) a právě Oddanost podezřelého X (Jógiša X no kenšin, 2005). V současnosti patří v Japonsku k nejprodávanějším autorům detektivní literatury a mnoho jeho románů se dočkalo i filmového či televizního zpracování.

„Co je obtížnější? Vytvořit neřešitelný problém, nebo ho vyřešit?“ ptá se v Oddanosti podezřelého X fyzik Jukawa matematika Išigamiho. Tato otázka je pro celou knihu příznačná. V tradičních detektivkách obvykle sledujeme příběh z pohledu detektiva, který se snaží rozlousknout zdánlivě neřešitelný problém, jako je třeba vražda provedená v pokoji zamčeném zevnitř, a pachatele poznáme až na samém konci. V Oddanosti podezřelého X začínáme na opačném konci příběhu – od začátku víme, kdo vraždu spáchal a jak k ní došlo – jedná se v podstatě o nešťastnou náhodu, při které Jasuko Hanaoka a její dospívající dcera zabijí Jasučina agresivního exmanžela. V tu chvíli na scénu vstupuje geniální matematik Išigami, který je do své sousedky Jasuko platonicky zamilovaný a rozhodne se jí pomoct vraždu skrýt. Vymyslí spletitý plán, jehož cílem je zajistit, aby byla Jasuko mimo podezření – i za cenu Išigamiho nejvyšší oběti. Detektivka se posléze přidruží k tradičním schématům, protože podrobnosti Išigamiho plánu už postupně odkrýváme společně s policií, se kterou spolupracuje rovněž geniální Išigamiho spolužák fyzik Jukawa (hrdina celé série Higašinových detektivek). Kromě průběhu vyšetřování čtenáři sledují i zajímavé interakce mezi oběma vědci, které sice svědčí o autorových znalostech matematiky a fyziky, ale jsou naštěstí podány dostatečně srozumitelně, aby jim rozuměli i ti, kdo těmto vědám právě neholdují.

Další rovinou, která doprovází detektivní jádro příběhu, je milostný vztah, protože Išigamiho láska k Jasuko Hanaoce je jedním z nejdůležitějších prvků románu. Išigamiho cit je sice poněkud zvláštní, ovšem vpravdě shakespearovsky tragický. Jeho láska k Jasuko je absolutní a tato absolutnost zároveň dojímá i děsí.

Konečně si můžeme povšimnout i sociálního pozadí příběhu. Autor se dotýká nejrůznějších společenských problémů současného Japonska – nezaměstnanosti a následné chudoby, která u některých končí i ztrátou střechy nad hlavou, osamělosti a depresí vedoucích k zvyšování počtu sebevražd, domácího násilí apod.

Nejdůležitější je ale samozřejmě vyšetřování vraždy – a Higašino se ukazuje jako mistr svého žánru, když i v detektivce „naruby“, kde od samého začátku známe pachatele, dokáže na konci čtenářům připravit překvapivé rozuzlení.