Psáno z reprízy 1. 12. 2012, Théâtre Bouffes du Nord, hraje: Anouk Grinberg za účasti Antoine Régenta, adaptace: Jean Torrent, překlad: Tiphaine Samoyault, spolupracovali: Blandine Masson a Marc Paquien, světelná kompozice: Dominique Bruguière, kostýmy: Isabelle Duffin, zvuk: Xavier Jacquot, paruka: Cécile Kretschmar.

Odysseus Jamese Joyce je dodnes bohatým zdrojem inspirace, ať v oblasti literatury, malby či hudby nebo audiovizuálního umění. Adaptovat román, v tomto konkrétním případě jeho 18. kapitolu, pro divadelní scénu je velkou výzvou. V Paříži se o převod poslední kapitoly na scénu divadla Bouffes du Nord pokusila herečka Anouk Grinberg, na představení spolupracovali Blandine Masson a Marc Paquien. Autorem adaptace je Jean Torrent, vyšel z nového překladu Tiphaine Samoyault. Představení, bravurní herecké sólo, celkově vyznělo jako intimní, křehká, a zároveň velmi ženská zpověď.

Prostor divadla Bouffes du Nord je magický a potemnělý s vysokým stropem ve tvaru kupole a pětiřadým parterem, nad nímž ještě stoupají galerie. Nemá ani oponu, připomíná starý amfiteátr. V centru scény, která je na stejné úrovni jako první řada hlediště, stála jednoduchá železná postel s přikrývkami. Na ní, s polštářem na hlavě, spal muž (Antoine Régent jako Leopold Bloom). Ze souhry tmy a světla z několika málo reflektorů vystupovaly na okolních zdech staré, omšelé fresky a umocňovaly pocit, že jsme v trochu pochmurné, oprýskané manželské ložnici Molly a Leopolda a že je hluboká noc. A shodně s románem je to noc ze čtvrtka 16. na pátek 17. června roku 1904 mezi druhou a pátou hodinou ranní.

Hodinový monolog o ženě, která nemůže spát, si postupně podmaňoval diváky. Anouk Grinberg v roli Molly Bloom seděla v úvodu hry na kraji postele. Molly je 34 let, je nedoceněná zpěvačka, matka patnáctileté dcery Milly a zároveň matka, která přišla o  jedenáctidenního syna, a také nevěrná manželka. Herečka svůj verbální projev postavila na práci s dechem, výdrží a výdechem. Chvílemi se držela duchu románu – v řeči nezastavovala, nepoužívala tečky ani čárky. Řeč z ní prýštila jak horská bystřina s vodopády a přeskakovala z tématu na téma. Pak nastávaly chvíle ticha, zrychleného dechu, zasněného pohledu a  bezvětří. Jako by se pomyslné lano, na kterém balancovala, přestalo třást. Slova, mnohdy nikdy nekončící věty či slovní spojení a obrazy, vypouštěla z lehce přivřených rtů. I  vulgarismy a ostřejší slova z jejích úst zněly přirozeně, stejně tak vyprávění o ženské touze a chtíči a mužích, o její nevěře a požitcích. Publikum soustředěně naslouchalo každé slovní nuanci a vnímalo živou barvu jejího hlasu. V divácích jako by všechna ta slova a otázky, jež kladla sama sobě, více a více rezonovaly. Oči měla střídavě doširoka otevřené jak zvídavé dítě a hned na to přivřené a mžourající jako kočka v noci. Upřímně, naivně, otevřeně se zpovídala – sobě samotné, po boku spícího manžela, a zároveň se zdálo, že je to právě ona, kdo v tuto bezesnou noc promlouvá za všechny ženy.

Anouk Grinberg do své Molly Bloom vstřebala obrazy ženské nedokonalosti, velké citové zaujatosti a vášně, vlila do ní touhu a přání milovat a vlastnit. Mluvila a dotýkala se svých kolen, nohou, protahovala a hladila se, hrála si s oblečením. Noční úbor herečky připomínal šatičky dívenky: černé punčocháče a přes kolena přetažené nadkolenky, žluté hedvábné a v pase nařasené šortky, šedé šaty, vrstvené delší svetříky, kožešinový nákrčník a dlouhý župan. Molly velmi často mluvila o květinách a tento květinový motiv jako by se celý obtiskl do látky jejího županu. A na ramena jí padaly rozčepýřené kadeře.

Herečka bohatě a nápaditě využívala prostor postele, odešla z ní pouze jednou po palčivé vzpomínce na zesnulého syna. I navzdory tomuto pohybovému minimalismu dokázala svou přítomností – svou hrou – obsáhnout celý prostor divadla.

Herečce Anouk Grinberg a celému tvůrčímu týmu se na jevišti podařilo textu Jamese Joyce vdechnout život a přiblížit ho i divákům, kteří román nečetli. Před publikum předstoupila Molly Bloom, citlivá, toužící, strádající, milující, naivní, tápající, zasněná, unavená, poblouzněná, opravdová a velmi ženská.