Kniha norské autorky Marie Parr Vaflové srdíčko nadchne prostým příběhem dětského přátelství, který si překvapivě vystačí s málem – dvěma dětmi a jednou zapadlou norskou osadou. Kamarádi ze sousedství, kluk Kulda a dívka Lena, vymýšlejí hlavně díky nebojácné Leně jednu rošťárnu za druhou. Dospělí se na ně na oko zlobí, ale jinak mají i pro ty nebezpečnější kousky pochopení. Kdo by totiž netoužil propojit dva sousední domy lanovkou z okna do okna! Našim hrdinům se to podaří, i když jejich premiérová jízda skončí pádem na matraci.

Malá osada kdesi na pobřeží a její klidný běh života připomene Astrid Lindgrenovou a její bullerbynskou idylu. Pihovatá, drzá, ztřeštěná, ale dobrosrdečná Lena zase upomíná na Pipi Dlouhou punčochu. Nejde však rozhodně o slepé napodobování, norské autorce se jednoduše podařilo stvořit podobně bezpečnou oázu dětství jako její slavné předchůdkyni.

Hlavním zdrojem humoru a neplech je dětská naivita, se kterou Lena a Kulda naslouchají dospělým a berou je za slovo. Povídání o Noemově arše, jež si vyslechnou ve škole, je inspiruje k vytvoření vlastní bárky, kterou si udělají ze člunu strýčka Tora. Nanosí do ní králíky, slepice, kohouta, ovce, kozu, kočky i několik čmeláků a žížal. To, že z dospělých o jejich výpravě nikdo nic netušil, natož aby k ní dal svolení, jistě nikoho nepřekvapí.

Vrcholným kouskem je ovšem hledání tatínka, kterého Lena nemá a strašlivě po něm touží. Ale jak má vlastně takový ideální tatínek vypadat a co by měl umět? Kulda je s tím svým poměrně spokojený, jenom se mu těžko vysvětluje, co je na něm nejlepší. Snad že má rád vařené zelí? Lena je se vším rychle hotová, a tak na nástěnku místního krámu vyvěsí inzerát, že hledá tátu, který je hodný a má rád vařené zelí.

Kniha Vaflové srdíčko (norsky 2005) je autorčinou prvotinou, získala nadšené přijetí kritiků i čtenářů, a na její motivy vznikl dokonce televizní seriál. Ještě většího úspěchu se však dočkala další kniha Marie Parr o desetileté holčičce s názvem Tonje Glimmerdal, která kromě řady domácích ocenění zabodovala i v žebříčku nejúspěšnějších dětských knih německého týdeníku Die Zeit v roce 2010.

Vaflové srdíčko nás mile pohladí svou trochu nostalgickou atmosférou, v níž chybějí počítačové hry, mobilní telefony, televizní seriály, rozvody a upracovaní rodiče, řítící se každé ráno do práce. Ani svět prosycený vůní milovaných vaflí, ve kterém hrdinové žijí, však není jenom sladký. Oba poznají stesk, smutek i ztrátu blízkého člověka. Lena nakonec nového tatínka opravdu najde, ale neobejde se to bez bolesti a změn, které poznamenají i dětské přátelství. A co Kulda? Dočká se toho, aby mu Lena konečně řekla, že je její nejlepší kamarád? Nebo není?