Zvíře, nadzvíře je v pořadí páté dílo předního nizozemského autora literatury faktu Franka Westermana, psané podle osvědčeného receptu: autor vychází ze své osobní konfrontace s určitým jevem a ve snaze přijít věci na kloub se dá do bádání, vydá se na cesty, setká se s nejrůznějšími lidmi, v jejichž osobních příbězích se téma dál větví. Výsledkem je text, který kombinuje fakta s autorovými osobními zážitky z minulosti i z období, kdy ke knize shromažďoval materiál. Příznačný pro roli, jakou si autor ve svých knihách připisuje, je původní název jeho předchozí do češtiny přeložené knihy El Negro en ik (El Negro a já, v č. vydání se nakladatel rozhodl prostě pro El Negro). Mezi El Negrem a knihou Zvíře, nadzvíře se navíc najdou i určité styčné body v tematice: Darwin a jeho vývojová teorie, otázky genetiky a rasy, etnické konflikty, vztah člověka ke zvířatům apod.

Kde v El Negrovi působil jako ukazatel stavu a změn evropské společnosti napříč časem vycpaný černoch, plní zde tuto funkci ušlechtilé koňské plemeno lipicánů. Autorův zájem se odvíjí od setkání s lipicánem Conversanem Primulou v jízdárně Tarpan u Assenu, kam Westerman v dětství docházel. Když se snaží vystopovat osudy tohoto koně a jeho předků, naráží automaticky na významné dějinné události. Na příběhu lipicánů ukazuje milníky evropských dějin (zejména 20. století), ale také různé fáze debaty o protikladu mezi nature a nurture a roli, jakou tu sehrála ideologie (ať už nacistická nebo stalinistická).

Epizoda „záchrany“ stovek lipicánů týden po skončení druhé světové války z Hostau (Hostouň u Horšovského Týna), kdy se americká armáda spojila s odzbrojenými příslušníky wehrmachtu z vedení hřebčína a pod záminkou „ruské hrozby“ koně přehnala z „Východu na Západ“, „z ruské zóny do americké“, ale fakticky z československého území do americké okupační zóny v Bavorsku, nastoluje i téma stereotypního a zjednodušeného pohledu na poválečné období ve střední Evropě, v němž je Československo od začátku jednoznačně vnímáno jako součást sovětské zóny a podíl americké armády na jeho osvobození se zcela opomíjí – jak ukazuje i americký film z dílny Walta Disneyho Zázračná záchrana bílých hřebců. Westermanova kniha je tak i podnětem pro české čtenáře pokračovat v autorově bádání a seznamovat se podrobněji s vlastní historií.