Literární teoretička a prozaička Daniela Hodrová se narodila roku 1946 v Praze. Vystudovala češtinu, ruštinu, francouzštinu a komparatistiku na FF UK, pracovala jako redaktorka nakladatelství Odeon a nyní působí jako vědecká pracovnice v Ústavu pro českou literaturu AV ČR. Je autorkou mnoha literárně-teoretických studií, v nichž se věnuje především teorii románu (Hledání románu - 1989, Román zasvěcení - 1993), fenoménu města (Citlivé město - 2006) a literární topologii (Místa s tajemstvím - 1994). Zmíněné okruhy prolínají i do autorčiny beletristické tvorby, která s tou teoretickou těsně souvisí. Tak je tomu například v románové trilogii Trýznivé město (Podobojí – 1991, Kukly – 1991, Théta - 1992) i v jejím nepřímém pokračování Město vidím.. (česky 1992). Hodrová je dále autorkou románů Perunův den (1994), Ztracené děti (1997) a Komedie (2003), za nějž byla v roce 2004 nominována na Magnesii Literu. V roce 2010 vyšel spisovatelce román s názvem Vyvolávání. Její zatím poslední knihou jsou Točité věty z roku 2015.