Současný chorvatský spisovatel Robert Perišic (1969) se českým čtenářům představuje souborem povídek s názvem Děs a velký výdaje. Je to příznačná „skrumáž“ mikropříběhů z neuvěřitelného prostředí, jakým ve většině povídek je chorvatská metropole (v původním smyslu ono „metro v poli“) Záhřeb. Jen jedna povídka z prezentovaných dvaceti se odehrává v jiné „zemi zaslíbené“ – v New Yorku (příběh Strangers in the Night).

Jediná, řekněme vodící linie je hlubší či ještě více hlubší deprese a pocit beznaděje či rezignace. Ale povídky nejsou laděny v podstatě pesimisticky, ten pocit bezradnosti je spíše v poloze lehké ironie či sarkasmu. Už proto není Děs a velký výdaje zas tak smutné čtení. Ba naopak, řada postav a jejich zoufalé pachtění se za kdoví čím budí přinejmenším úsměv. Tak v povídce Upřímnou soustrast nejprve hlavního hrdinu naštve, že má teplé pivo, pak musí déle než myslel čekat na svého kumpána, aby následoval podivný rozhovor a ještě podivnější chování kdysi chudého kamaráda, který přišel k penězům díky otcově úmrtí. Hrdina se s ním po poměrně krátké době opět setkává a zjišťuje, poté, co mu půjčil na taxík, že stihl peníze utratit a je z něj stejný „loser“ jako před tím. Hrdina se ale sám necítí o moc lépe, a proč by také měl? Ano, jedná se o problém většiny postav – proč by ti lidé měli vůbec něco dělat? Ony staré „jistoty“ (povahy socialistické) zmizely skoro ze dne na den, nové zmizely ještě než je někdo začal brát vážně (ony tudjmanovské) a zbyly nám tady jen ty základní – život je plný problémů a na konci stejně umřeme. Většina postav Perišićových povídek má prostě charakter ztroskotanců, bez ohledu na příčinu „najetí na mělčinu“.

Povídky jistým způsobem reflektují rozčarování dnešních třicátníků či čtyřicátníků z podivného světa kolem, kde ještě donedávna bylo přeci všechno skoro v pořádku. Perišićovi se podařilo výborným způsobem postihnout postavy, které v televizních seriálech obvykle neuvidíte, zato na ulici na ně narážíte každou chvíli.

Mladá překladatelka Jana V. Komárková měla s knihou jistě velké množství práce. Originál je psán s množstvím kolokviálních výrazů, nářečních variant či argotu. Překladatelce se přesto podařilo díky citlivému užívání nespisovné češtiny vytvořit velmi dobrý text. Grafická úprava Kateřiny Wewiorové je také velmi pěkná.