Jestli má někdo patent na fantaskno na filmovém plátně – viděno pohledem mainstreamové produkce, pak je to jistě Tim Burton. Americký filmař se proslavil první adaptací komiksového Batmana z roku 1989, ale i potemnělými psychodramaty výstředních postav, které groteskně zápolí s naší obyčejnou realitou – Střihorukým Edwardem či Edem Woodem. Jeho koketérie s animací v akční fantasy Mars útočí či černé pohádce Mrtvá nevěsta Tima Burtona podtrhávají obraz kultovního mága, který má už dnes předplacené místo v hollywoodském režisérském panoptiku. Takže jeho nová Alenka v říši divů – dokonce v provedení 3D – slibovala filmovou událost i vzhledem k hereckému obsazení.

Bohužel se ukázalo, že převést jeden z legendárních příběhů dětské literatury do filmu není jen tak. Vedle sebe se ocitly dva zcela rozdílné světy – poetika anglické literární tradice s mašinérií hollywoodského velkofilmu. Dobrodružství „svojské“ Alenky v říši Podzemí vzniklo údajně na loďce, kterou se Lewis Carroll (vlastním jménem Charles Ludwidge Dodgson) plavil po Temži mezi Oxfordem a Godstowem. Aby cesta rychleji ubíhala, začal třem malým sestrám Lorině Charlotte, Alici Pleasance a Edith Mary Liddellovým vyprávět pohádku o dívce, která se propadne norou za bílým králíkem s hodinkami. Ke svému údivu objevuje zrádný svět převrácené logiky, který je plný divů a kouzel a který obývají Kloboučník, Houseňák, pes Bayard či kočka Šklíba. V jakémsi podsvětí fantazie se Alenka utkává s Červenou či srdcovou královnou. Ovšem celé kouzlo knihy spočívá především v tom, jak se skutečnost s fantasknem prolínají, ve skutečnosti Carrollova fantazie odráží „snově“ převrácený obraz předmětů všední reality. Jen za nimi zříme svět dětské logiky, zlobivé imaginace či toho malého soupeření dobra a zla, které si v útlém věku různě personifikujeme.

Naopak Burtonova poetika vychází z americké podívané, grotesky, divadelního stand-upu či žánrové fantastiky. Obdivujeme jeho svéráznou poezii, s jakou dovede uvnitř zábavných příběhů zrcadlit vnitřní posedlosti, lidské obsese a výstřelky. Z filmů tohoto filmaře si budeme pamatovat především silné postavy, které lze jednoduše diagnostikovat – ať už se to týká maniodepresivního klauna z Batmana, či frustrovaného teenagera Edwarda se sklony k sebepoškozování. Neurotik Bloom urazí ve Velké rybě dlouhou cestu, než se vyrovná s autoritou nedostupného, stále unikajícího otce.

Jenže se stalo to, čeho se měl Burton obávat nejvíce. Jeho filmovému zpracování Alenky chybí podobná vnitřní naléhavost, ačkoliv to samotný motiv Alenčina sestupu do hlubin – navíc na rozhraní spánku a bdění – nabízí. Mimochodem s tím tvořivě pracoval naopak surrealista Jan Švankmajer ve snímku Něco z Alenky, který nechal dívku sestoupit do obyčejného domovního sklepa. Burton ale poezii kouzelně oživené všednosti nepochopil.

Z předlohy vytěžil bombastické pitoreskní divadlo. Vypráví příběh výstřední holky z viktoriánského 19. století, která se má podřídit společenským předsudkům, přáním maminky či závazkem s komickým lordem. Teprve, když se ve vlastních snech odváží postavit dračímu netvorovi Tlachapoudovi, najde odvahu se vzepřít i vnucené svatbě a žít podle sebe. Dává se na bchodování s otcem odmítnutého nápadníka! Taková moderní aktualizace a emancipace zanáší do pohádkového světa dost praktický individualismus naší společnosti. Lze to jistě přičítat na vrub scenáristce Lindě Woolvertonové, které se dostala Carrollova předloha do spárů. Nicméně podstata příběhu o malé Alence byla právě v tom, že svět naší imaginace je jaksi pravdivější a skutečnější než všední realita. V Burtonově adaptaci vznikla zápletka o dospívání, v níž je Alence devatenáct let! Vnucuje se nám banální představa o holce, která by se měla rozhodnout, koho si vezme, ale zatím běhá s králíky a tlouštíky po snových krajinách zničené pohádkové říše. Rozhodně to nezachrání různé postmoderní hrátky s citacemi.

Autoři se zaštiťují tím, že jde o jakési pokračování dětské knížky, ovšem divák se neubrání zklamaní, že tato Alenka (Mia Wasikowska) je na jednu stranu příliš moderně dospělá, na druhou zase moc pimprlově divadelní. Aranžmá říše Podzemí ve 3D provedení dost zaostává za nyní slavným Avatarem. Navíc výjevy jsou často křečovité, Burton se snažil, seč mohl, o své šílené, bláznivých nápady, ale je z toho bizarní série skečů, výstupů, které nezapřou zlomyslnost i černý smysl pro humor. Nakonec Vám z filmů utkví především bohaté výtvarné aranžmá, které přibližuje film výstřední módní přehlídce. Šílený Kloboučník se zátiším růžově namalovaných očí je dalším sólem pro Johnnyho Deppa, sugestivní je i tyranská Červená královna (Helena Bonham Carter) s lynchovskou hlavou. Proradný Stayne (Crispin Glover) připomíná Rocheforta ze slavné Lesterovy adaptace Tří mušketýrů. Kdo viděl australskou herečku Anne Hathawayovou jako problémovou teenagerku v drsném rodinném dramatu Jonathana Demmeho Rachel se vdává, bude se tentokrát divit éterické i vtipné Bílé královně. Český divák dabovaných 3D verzí bude bohužel ošizen o hlas Christophera Lee jako Tlachapouda či Stephana Frye, který namluvil garfieldovského kocoura Šklíbu. Českým překladem dál přijde o řadu slovních hříček a dalších her s jazykem, kterých je originál plný. Ale to už je problém ztracenosti v překladu.