Pavel Šrut (1940) začal psát pro děti již v 60. letech 20. století a od té doby představuje jeho vlastní, překladatelská i adaptátorská tvorba nesporný přínos českému písemnictví pro děti a mládež. Na ploše epické miniatury Pan Kdybych hledá kamaráda spojuje Pavel Šrut svůj vypravěčský talent, osobitý smysl pro humor i schopnost podmanit si jazyk v básnických hříčkách. Nastoluje zde téma osamělosti a hledání opravdového přátelství, jako tomu bylo již v jeho předchozích knížkách pro děti (například Verunka a kokosový dědek, 2004; Lichožrouti, 2008). Tentokrát je to však téma ústřední a navíc rozšířené i o aspekt bilancování, příslušející spíše staršímu věku, takže zkrátka nepřijde ani dospělý čtenář, nahlížející dítěti přes rameno.

Východiskem pro autorovo vynalézavé kouzlení s jazykem je pojmenování postav podle mluvnických tvarů a jejich obměn. Ideu, která připomíná poetiku posmrtně vydané básnické sbírky Emanuela Frynty Písničky bez muziky (1988), v níž spolu například konverzují Jelikož a Tudíž, posunul Šrut od nezávazné jazykové hry až k charakterizační funkci. Kdybycha můžeme najít již v básni z nonsensové sbírky Příšerky a příšeři (2005), Šrut se však neuchyluje k pouhé recyklaci svých vlastních nápadů, ale podobně jako v případě Lichožroutů s nimi neotřele pracuje na ploše jiných žánrů.

Pan Kdybych je prototypem stárnoucího člověka, jemuž život bez povšimnutí protekl mezi prsty. Kondicionál, sloužící jako jméno, odkazuje ke konzervativnosti, pasivitě, nerozhodnosti a nenaplněnému očekávání. Vzruch do osamělé existence pana Kdybycha vnese až seznamovací inzerát, který za něj podá jeho jediný životní průvodce, poněkud omšelý plyšový Pes. V kulisách parku na Petříně za vrtošivého jarního počasí se odehrávají hrdinova setkání s představiteli nejrůznějších lidských charakterů, povah a temperamentu. Agresivitou se vyznačuje Abych, egoismem je poznamenán Jábych, majetnické sklony prozrazuje vdavekchtivá Ledabych, zatímco pan Cobych ztělesňuje povrchnost s podbízivostí. Pravé přátelské pouto se rodí svízelně a Kdybych ho nakonec naváže s věčně nešťastným pesimistou Nebychem.

Galina Miklínová zdařila doprovodila ilustracemi již několik Šrutových knížek pro děti. Zde opět prokázala, že jde o šťastné souznění výtvarného a literárního výrazu obou umělců. Šrut umí charakterizovat úsporně, prostřednictvím vhodně zvoleného detailu, který Miklínová s pochopením dokáže rozpracovat v karikaturní nadsázce. Vznikla tak půvabná knížka nadčasového vyznění, jež se nemusí vázat k žádné věkové kategorii a bude se dobře vyjímat jak na poličce mezi dětskými knížkami, tak v knihovně dospělých.