Všemožnými cenami ověnčeného románu Susanny Clarkové Jonathan Strange a Pan Norrel se i v České republice prodalo zhruba deset tisíc výtisků. Nyní mají fanoušci možnost vrátit se do kouzelné Anglie přelomu 18. a 19. století a dozvědět se víc o báječném světě, který Clarková tak samozřejmě oživuje ve svých dílech.

Strange a Norrel jsou, jak si mnozí čtenáři vzpomenou, největší žijící mágové v celé Anglii a svými kouzly dopomohli mimo jiné i vévodovi z Wellingtonu k vítězství nad Napoleonem. Mnohovrstevnatý román se ale v jedné ze svých linií zaměřuje i na střet lidského světa s Férií, tedy zemí kouzel, ve které vládnou podivní a nepříliš lidští elfové (kteří ostatně britskou literaturu provázejí po dlouhá staletí).

Je až mrazivé, s jakou lehkostí a rychlostí dokáže Clarková své čtenáře vrhnout zpátky v čase i prostoru tam, kde je chce mít. Pokud jste už jednou přistoupili na její hru a připustili, že se vám v jejím magickém časoprostoru líbí (a je to snadné, tak snadné), necháte se vtáhnout do knihy Dámy z Grace Adieu a jiné povídky během několika málo stran (v románu to trvalo zhruba desetkrát déle, ale ten má stran téměř sedm set).

Clarková sama přiznává, že jí trvalo nějakou dobu, než sama sebe přesvědčila, že na psaní povídek není nic špatného a že rozhodně nejsou nižším žánrem než román. A dobře udělala: povídky jsou totiž neméně půvabné než její románový debut, a potěšeni budou tentokrát opět zejména i ti čtenáři, kteří si s chutí užívali její bohaté poznámky pod čarou. Dámy z Grace Adieu jsou totiž jakousi velkou poznámkou pod čarou k Jonathanu Strangeovi, v níž autorka košatí svůj svět, zaplétá do uvité kytice pučícího romantismu další a další květy, které velmi povedeně dotvářejí původní knihu a přidávají to, čemu vinaři říkají „aftertaste“. Clarková totiž rozhodně dokáže působit na všechny druhy čtenářových vjemů.

V první povídce se jedinkrát setkáváme s hlavním protagonistou předchozího románu, s Jonathanem Strangem. Ten zavítá se svou chápající manželkou na venkov, kam jedou navštívit jejího bratra. Shodou okolností se Strange připlete do cesty třem čarodějkám, na které není ani on, ani celá úctyhodná britská společnost ještě zdaleka připravena.

Druhá povídka, Na Vilným veršku, je asi tou nejspecifičtější. Nejedná se o nic jiného než převyprávění pohádky o předení lnu za pomoci tajemného permoníka – tedy elfa. Paní musí uhádnout jeho jméno, jinak by mu propadla tělem i duší. Zvláštnost povídky spočívá v použitém jazyce. V původním znění se jedná o suffolské nářečí, které se překladatel Viktor Janiš rozhodl převést do nářečí podkrkonošského. Převod je funkční, polemizovat lze snad jen s výběrem označení permoník. Čeština chápe permoníky zásadně jako skřety a skřítky spojené s podzemím, a to jak přírodním, tak lidmi vytvořeným. Je sice pravda, že elfové v pojetí Clarkové pod zemí kdysi žili, ale ani v povídce, ani nikde jinde se neříká, že by tomu tak bylo v současnosti.

Povídka Paní Mabbová patří k vrcholům celé knihy. Vypráví opět příběh takřka pohádkový, o chudé dívce, jíž zlá elfí paní odvedla milého. Dozvíme se, kterak jej nebohá dívenka získala zpátky, přičemž musela překonat nejrůznější tabu a prokázat nemalou odvahu. Při čtení lze jen těžko uvěřit, že jde o dílko autorky 21. století, a nikoli počátku století devatenáctého.

Velké kouzlo v sobě skrývá i drobná črta Jak se vévodovi z Wellingtonu zaběhl kůň. Příběh se odehrává ve vesnici Wall, a celá povídka je poctou Neilu Gaimanovi. Právě ve vesnici Zeď totiž začíná jeho žánrově příbuzná kniha Hvězdný prach. Naneštěstí jediná zjevná indicie celého příběhu je právě název vesnice, ve které se odehrává. Naneštěstí proto, že notoricky známý Hvězdný prach její jméno počeštil, zatímco zde zůstává v překladu ponecháno v originále. Tohle nepatrné smítko však nemůže zkazit radost všem čtenářům, kterým intertextový vtip dojde.

Nejoriginálnější a nejlépe vystavěnou povídkou je Pan Simonelli aneb Elfí vdovec. Jedná se o deníkové zápisky mladého Alessandra Simonelliho, jenž se ujímá farnosti na odlehlém venkově a dovídá se zde daleko více o životě a o svém původu, než by si jen troufl tušit. Skvěle vystavěná zápletka i živé a uvěřitelné postavy dohromady s magií elfů i magií místa daly vzniknout povídce z těch, na které se vzpomíná ještě dlouhou dobu po přečtení. A to je, jak říká Arnošt Lustig, nejvyšší známka povídkové kvality.

Knihu Dámy z Grace Adieu je třeba doporučit každému čtenáři, jenž je zadobře se svou fantazií. Je zcela jedno, jestli už četl či nečetl Jonathana Strange a pana Norrela (kteroužto knihu lze v současnosti zakoupit v českém znění za směšných 149 Kč). Pro znalce románu se bude jednat o více než příjemný návrat na stará známá místa. Pro nováčky pak půjde o lehkou ochutnávku, která je ohromí množstvím příjemných vjemů. Ovšem pozor! Jedná se o četbu velmi návykovou.