Česká premiéra detektiva Ramose
Máte mrtvolu muže, ale nevíte co s ní. Nikdo o ni nestojí. Nikdo netouží po tom, aby se objasnila smrt záhadného obchodníka. Měl u sebe jen pas a zemřel kdesi na okraji portugalského Porta, kde pořád prší, v anonymním bloku domů u výpadovky.

Na policejní stanici se však dostaví bohatý a vlivný advokát. Nechce objasnit vraždu, jen potřebuje najít syna oběti, aby mu mohl vyplatit část dědictví, tak jak to určuje závěť. Cosi na tom všem zavání čertovinou a nos detektiva Jaimeho Ramose, liberála ze staré školy, je na podobné nesrovnalosti velmi citlivý.

Fotbal, doutník a intuice
Jaime Ramos, jedna z nejúspěšnějších postav současné portugalské detektivky, je jakýmsi alter egem básníka, novináře, romanopisce, neúnavného propagátora čtení a knih, gurmána a cestovatele Francisca Josého Viegase (47). Kniha, která před nedávnem vyšla česky, se v portugalském originále jmenuje Daleko od Manausu. V češtině ale vydavatelství Garamond zvolilo název Muž bez minulosti, zřejmě proto, že v českém čtenáři Manaus automaticky neevokuje brazilské reálie tak jako v Portugalcích.

Francisco José Viegas se zcela vymyká prostředí své malé země na okraji Evropy, zastiňované velkým španělským sousedem. A zároveň jako by naplňoval dávný odkaz všech portugalských objevitelů a námořníků o věčném putování po světě. Sen, který je vtělený do portugalského „saudade“ – což je těžce přeložitelné slovo, jež znamená něco jako nostalgie, deprese a stesk dohromady. Tedy portugalský stesk po zašlé slávě, kdy se říše rozpínala od Afriky po Jižní Ameriku a ani ne deset milionů Portugalců ovládalo několikanásobně větší a početnější země na několika rovnoběžkách. Francisco José Viegas je totiž bigotní kosmopolita a tulák. Žil delší dobu v Brazílii a také působil jako odvedenec v koloniálních válkách. Ve svých prózách např. střídá evropskou a brazilskou portugalštinu, čili píše pro Portugalce zvláštním slohem, který v Portugalsku znají především z brazilských telenovel, které velká část národa náruživě sleduje. Napsal několik cestopisů, ale také místopisů o portugalských městech, několik ceněných básnických sbírek a románů, spoustu novinových sloupků, článků a fejetonů a především veleúspěšnou sérii detektivek, v nichž komisař Jaime Ramos svým netradičně snivým způsobem vyšetřuje zločiny.

Jaime Ramos miluje stejně jako jeho autor doutníky, fotbal a dobrý koňak. Je to jakési vtělení iberoamerického zemitého chlapíka s neobyčejně vyvinutou představivostí a smyslem pro logiku věcí i života. Jedním z jeho důležitých životních poznatků je např. to, že „život příšerně napodobuje fikci a je tolik neoriginální“. Neochvějně se tedy pouští do pátrání po vrahovi muže bez minulosti, muže, v jehož příběhu překvapivě nachází střepy vlastního života, když sloužil stejně jako on v portugalských koloniích.

Děj se rozvíjí v několika zemích – Portugalsku, Brazílii a ve dvou bývalých afrických koloniích Portugalska, Angole a Guiné-Bissau, a také v několika časových rovinách. Těmi je čtenář bez milosti vláčen sem a tam a často moc dobře neví, kde se to vlastně zase ocitl: „Je známo, že detektivní romány se řídí určitými pravidly, tento nikoli“. Tradiční postupy detektivního románu sice stavěla na hlavu už Agatha Christie, ale dělat to znova a znova vůbec není na škodu. Ani Viegasův detektiv, stejně jako čtenář, totiž neví, za jaké nitky má přesně tahat, jakým směrem by se jeho pátrání mělo vlastně ubírat: „Žádný telefon. Žádné rodinné fotky. Žádný mobil. Žádné doklady. Žádné auto. Ani řidičský průkaz. Jen pas.“ Ramos se tedy musí spoléhat výhradně na svou intuici a ta mu říká, že se má vydat za synem zemřelého do brazilského Manausu.

Když detektiv po čase pochopí, že se celá záležitost okrajově týká i jeho vlastní minulosti, neváhá v ní lovit jako v ponorné řece také. Vrací se do svého mládí a pátrá i v kalných vodách života advokáta, s ním kdysi sloužil v Guinei a který toho evidentně ví víc než detektiv. A to nemůže Jaime Ramos překousnout.

Mrtvoly a bolavé klouby
Detektivku Muž bez minulosti by si měl rozhodně přečíst každý, koho zajímají moderní dějiny, problematika rozpadu koloniálních impérií, cestování a především poezie. Ne nadarmo je Viegas jedním z nejuznávanějších současných portugalských básníků. Poezie zločinu, nebo pátrání po něm, poezie prázdných bytů, v nichž leží na podlaze mrtvola, a poezie dobrého jídla a kvalitních doutníků – poezie „možných věcí,“ jak se objevuje v jedné z Viegasových básní, je u něj receptem na originální prózu.

Jaime Ramos ví, že „svět je v prdeli“, že nemůže změnit svůj životní styl stárnoucího policisty a že mu do důchodu zbývá patnáct let. Pak dostane nevkusnou plaketu a všem bude úplně jedno, že už není detektivem. Celé roky strávil v podřepu u mrtvol a bolí ho z toho klouby. Nicméně, jeho smysl pro to, co je správné a co ne, mu velí, aby vedl pátrání i kvůli mrtvolám, o které nikdo nestojí. Kvůli mužům bez minulosti.