„Horor je druhem humoru“, říká jižanský autor a také univerzitní profesor Fred Chappell, velký obhájce žánrové literatury. Při zběžné probírce nezbytnými rekvizitami Chappellových žánrových majstrštyků natrefíme na průsvitný hedvábný župan, rozvrzanou almaru s těžkým černým převlečníkem či odkrojek stiltonského sýra; a hle! Tu je zas „noha nějakýho mrtvýho děcka“. Ingredience a kulisy nezbytné pro žánrovou povídku ve stylu upírské romance, pastorály nebo třebas jižanské gotiky Chappell zvesela a bez zábran přebírá si po svém. A tak nejen jeho příměry bývají nečekané: „Soumrak se vkradl do hor, jako když se šicí stroj plazí po operačním sále…“.

O americkém Jihu dneška se říká, že ještě nepodlehl takovému globalizační směšování a smývání rozdílů jako zbytek USA a zachovává si svůj svéráz (navzdory vše stmelujícím kurzům tvůrčího psaní). V nové edici nazvané Jiný Jih se budou českým čtenářům postupně představovat autoři, kteří po svém zpracovávají jižanská témata, jako jsou dozvuky otroctví a války Severu proti Jihu, konzervativně laděný komunitní život, společenské outsiderství a patologie nebo dlouho potlačované a přemáhané emoce a následně vyhřeznuté násilí. První knihou z edice Jiný Jih je výběr z povídek amerického dramaturga, prozaika a básníka Freda Chappella.

Při pohledu na vizuální stránku povídkové knihy Věci mimo nás si nejspíš nepomyslíte, že autorem je třiasedmdesátiletý pán. Na přebalu si to jede myška na kolečkách vstříc sýrově žlutému cylindru okousanému jako ementál, který zároveň trochu vypadá jako pastička-gilotina. V mladistvě buřičském duchu je i věta z přebalu: „Kdo uřízl miminku nohu?“. Chappell je ale hlavně hravý a jak sám prohlásil, „zastrašit nikoho nechce“, protože „horor je druhem humoru“ a má čtenáře vyzvat, „aby se na věci podíval z jiného úhlu než obvykle.“

Jiný Jih a oživlí zombie
Současní jižanští autoři navazují na klasiky jako William Faulkner, Mark Twain, Tennessee Williams či Erskin Caldwell, a zároveň se proti nim i vymezují. Velkou roli na americkém Jihu dneška hraje folklor, který je zde stále přítomen v literatuře, výtvarném umění a filmu. A právě lidový jižanský folklor a tradice jsou Chappellovy velkým zdrojem inspirace. Odtud čerpá své duchy fantomy a upíry, které lze chápat buď doslovně, anebo jako symboly pro potlačené zlo, bezpráví a výčitky pocházející mimo jiné z krvavějších momentů americké historie. Podle Chappellových slov americký Jih totiž nikdy nepřestane bojovat s fantomy otroctví a války Severu proti Jihu.

Hned v úvodní povídce „Předkové“ se naivně „hurá americký“ manželský pár střetává s oživlými zombie, kterými jsou dávno zemřelí účastníci války Severu proti Jihu. Mladý pár si upřímně přeje spolupracovat s „Ministerstvem reality“ a znovu oživlé prapředky-fantomy proto pozve na několik dní do své pěkně zařízení unifikované vilky na předměstí. Konfrontace mezi současnými jižany a jejich předky se brzy začne rozplizovat ve sněti a smradu ze znovuotevřených bojových ran. A dál se utápí v slzách a sténáních zaskočených současníků. Nepochopená a naivní idealizací pokřivená (ne)znalost historie se současným Američanům, přes jejich dobrou a ve skrze upřímnou snahu o pochopení, vrací jak zlomyslný bumerang.

Lehký žánr jako parodický prostředek
Žánrová literatura je Chappellovou libůstkou a jeho nadšení z povídek přímo čiší. To, že se Chappell baví těmito „lehkými“ žánry, není ale zcela nevinné. Na otázku, jak vnímá rozdělení literatury na „vysokou“ a „nízkou“, nekompromisně prohlašuje, že takové „kastování“ považuje za ochuzující nesmysl a „poloviční slepotu“. V povídce „Cesta lidstva symbolovými lesy“ se místní policajti, vytáhlí kluci z hor, marně škrábou v podpaždí před Problémem, se kterým si ostatně neví rady ani místní šerif se svými dvaceti lety policejní praxe. Sen takového rozměru a takové hustoty tu v Severní Karolíně totiž ještě neměli – a teď tu už šest hodin tenhle pořádný snový „macek“ znemožňuje provoz na hlavním silničním tahu. A navíc je to sen o symbolistní básni! Policejní sbor s šerifem v čele se teď štítivě přehrabuje v nechutných básničkách o matkách a o jaru. Práce strážce veřejného pořádku je zkrátka někdy špinavá a „pěkně nechutná“ lopota. A spisovatel Chappell si pomocí „lehkého westernového žánru“ vesele utahuje z autorit složky výkonné, stejně jako z nabubřelých veršotepců, pózérů všeho druhu a pseudointelektuálů ustrnulých v dogmatických klasifikacích.

Pryč s pompou a patosem
Ve svých povídkách Chappell spolu nechává živě komunikovat kategorie, které jsou často považovány za protikladné: vysoké s nízkým, subjektivní s objektivním vnímáním reality nebo tragické s komickým. Komično je ostatně v Chappellově pojetí pravdivější vizí světa než tragično. „Myslím, že některé věci jsou příliš vážné či smutné na to, aby se sdělovaly s naprosto vážnou tváří, neřku-li s pompou a patosem“, prohlásil Chappell během setkání v Olomouci. Tragično a smutek podle Chappella hrdinu či čtenáře obklopí, zahltí a tím je utrpení skončeno. Ale komično znamená, že bláznovství, která pácháme a kterým jsme vystaveni skrze komickou literaturu, nikdy nekončí. A tohle vydržet je pro Chappella „mnohem heroičtější, hořčí a těžší.“ Přesto je komická vize světa podle Chappella blíže pravdě a stojí zato se jí oddat i za cenu, že nepřináší okamžitou úlevu v podobě jasně ohraničeného konce, tak jako například tragédie.

Chappell se zcela otevřeně hlásí k Edgaru Allanu Poeovi. Povídky ze sbírky Věci mimo nás jsou mimochodem narážek na Poea plné. Jsou to stylisticky vyvedené kousky (básník se tu nezapře), které za sychravého podzimního večera potěší svým sugestivním žánrovým laděním. Hluboké pravdy životní v nich nejspíš nenaleznete, ale to ani nebylo účelem. Podobně jako Trevanian v à la gotickém Létu s Káťou si Chappell ve svých povídkách především užívá žánrové finesy.

A po ochutnávce přijde na řadu…
Dobrou zprávou je, že Chappellův dlouholetý obdivovatel a překladatel Marcel Arbeit pojal výběr z Chappellových povídek Věci mimo nás jako střídmý, ale reprezentativní vzorek Chappellovy tvorby. Po této pikantní jižanské ochutnávce nám překladatel slibuje brzy naservírovat překlady Chappellových románů.