Bulharský kulturní institut v Praze uspořádal 25. června 2009 ve spolupráci s Národní knihovnou ČR – Slovanskou knihovnou literární čtení Andělé města, věnované bulharské básnířce žijící v Praze Lidii Gălăbové. Večer zahájil Asen Milčev z BKI. Pořad moderovaný bulharistkou Ivanou Srbkovou, která básnířku představila formou rozhovoru, se věnoval jak samotné poezii Lidie Gălăbové, tak obecné literární problematice. Vyvstala řada otázek, především zda má básník žijící v emigraci psát svým rodným jazykem, nebo se má pokusit vyjádřit i jazykem svého nového domova. Dále se hovořilo o lásce a mateřství, snech a andělích, rozdílech v ženském a mužském pohledu na život, což jsou témata, kterými se autorka ve své poezii často zabývá. Gălăbova umocnila své odpovědi recitací stěžejních básní, vztahujících se k jednotlivým bodům.

Pořad probíhal v bulharštině, protože básnířka na svého českého překladatele teprve čeká. Evropu však pojímá jako společný prostor, což lze chápat i jako určitou parafrázi úvah o dnešní globalizaci. Básnířka se ani necítí jako emigrantka: „Všude jsou krásné a andělské věci, které stojí za to, aby o nich člověk psal... V Praze jsem v prostoru jenom o trochu víc na západ.“

Svědectví přináší i její poslední básnická sbírka Angelite na grada (Andělé města, Izdatelsko Atelie Ab, Sofie 2008), která vznikla v Praze a propůjčila i název samotnému literárnímu čtení. O tomto titulu a o třech předchozích knihách veršů Gălăbové pohovořila bulharská doktorandka srovnávacích literatur v Praze Dimana Ivanova. Poukázala na hlavní témata její poezie. Jde o motivy rozpadajícího se těla a trpící duše, zdvojení duše a duchovní spřízněnosti, městského undergroundu v Sofii a božskosti i svatosti, ale i úpadku Prahy; andělé jsou viděni na stanici metra Anděl jako obyčejní lidé – mohou být interpretováni jako padlí andělé, ale i jako duchovní bytosti. Gălăbova klade důraz především na krásu duše a duchovnost: „Všichni máme duši a duše může být jenom krásná.“

O Praze mluvila básnířka se skutečnou hloubkou prožitku. K jejím nejoblíbenějším českým autorům patří Jaroslav Seifert (mj. i pro svou básnickou sbírku Město v slzách), dále má ráda Franze Kafku a Milana Kunderu. Diskuse se zúčastnila i literární historička a bulharistka Dana Hronková, která poukázala na důležitou skutečnost: na rozdíl od tvorby jiných bulharských básníků inspirovaných Prahou (K. Christova, V. Rakovského aj.) není poezie Gălăbové o Praze popisná; jde o výraz „renovace“ bulharského literárního procesu, způsobu psaní o Česku a všem českém.

Na závěrečnou otázku, týkající se dalších plánů, odpověděla básnířka nejistě, ale pravdivě: „Poezie vzniká spontánně a není možné ji předpovědět.“ Posluchači literárního čtení tak autorce popřáli další úspěchy – budou se těšit na její nové verše.

Hudebně čtení doprovodila Romana Žabková. „Dámský literární večírek“ pokračoval po skončení oficiální části pozváním na číši vína a především autogramiádou básnířky.