Malebné švýcarské městečko ležící na úpatí Jurského pohoří už po 31. hostilo účastníky Solothurnských literárních dnů, které se každoročně konají o prodlouženém víkendu během svátků Nanebevstoupení Páně.

Literární festival se nenesl v duchu konkrétního motta. Jako každoročně byl dán prostor velkému množství autorů všech generačních skupin, jejichž literární texty se vyznačovaly jak žánrovou, tak i tematickou rozmanitostí a prezentovaly všechny úřední jazyky Švýcarské konfederace. Statistické údaje hovoří samy za sebe: Na třídenním literárním maratonu vystoupilo 92 autorů ze sedmi zemí a dalších 150 píšících se ho zúčastnilo. Slunečné počasí s vysokými letními teplotami neodradilo přes 10 tisíc návštěvníků.

V úvodním slovu k programu vyjádřili organizátoři přání, aby letošní ročník festivalu jednoznačně ukázal, že neustále rostoucí obavy z možného neodvratitelného zániku tištěné knihy či případně literatury v důsledku rychlého vývoje veškerých digitálních a elektronických vymožeností jsou neopodstatněné.

Tento největší švýcarský literární festival je nejen místem, které umožňuje autorům prezentovat své nejnovější texty, ale především místem setkávání. Barokní centrum Solothurnu, rozprostírající se na břehu alpské řeky Aary, s útulnými kavárničkami nabízí dokonalé prostředí ke splnění všech těchto očekávání. Pozvaní autoři, kritici, překladatelé, nakladatelé, zástupci různých nadací a především návštěvníci většinou zůstávají po celou dobu festivalu, nespěchají a v této poklidné atmosféře si společně vychutnávají nové literární zážitky.

V předvečer zahájení Solothurnských literárních dnů se konalo předávání Schillerovy ceny za nejlepší díla, která vyšla v němčině, italštině, francouzštině a rétorománštině v roce 2008. Mezi oceněnými byli Lukas Bärfuss, Dumenic Andry, Pascale Kramer a Rafhael Urweider.

Maraton literárních čtení zahájila v pátek „Grande Dame“ německy psané literatury Maja Beutler ukázkou ze sbírky povídek Schwarzer Schnee a nováček Roman Graf s připravovaným románem Herr Blanc. Mezi vrcholné literární zážitky z německy mluvící oblasti patřila vystoupení Franze Hohlera, Klause Merze, Jürga Laederacha a Fritze H. Dinkelmanna, který představil svůj politický thriller Die Kanzlerin.

Mezi hosty převažovali německy píšící spisovatelé, ale jak bylo řečeno, prostor získaly i texty z ostatních jazykových oblastí. Francouzskou část zastupoval Daniel de Roulet a Etienne Barilier a z Tessina do Solothurnu přijeli Giovanni Orelli a Pietro De Marci. Za pozoruhodný experiment byla považována próza Sez Ner mladého autora Arna Camenische s paralelními německo-rétorománskými texty.

Plným sálem se pyšnily dramaturgicky velmi povedené tandemy, při nichž se na pódiu vedle švýcarského autora či autorky objevil zahraniční host. Například Gertrud Leutenneger si ke společnému čtení a rozhovoru pozvala Josefa Winklera a Hugo Loetscher Dubrovku Ugrešić. Na festival rovněž zavítala vítězka ceny Knižního veletrhu v Lipsku Sibylle Lewitscharoff. Další zahraniční hosté přijeli z Francie, Itálie, Holandska a Izraele.

Ke slovu se dostali i začínající autoři ve vstupu nazvaném Na cestě ke knize. Posluchačům nabídli nejrozličnější pohledy do svých spisovatelských dílen. Joanne Hunzinger zastupovala generaci prvních absolventů oboru literárního psaní na nedávno zřízeném Literárním institutu v Bielu.

Tradicí Solothurnského festivalu se rovněž stala prezentace práce překladatelů a překladatelské ateliéry. Ve velmi podnětné pódiové diskuzi Moving Words iniciované kulturní nadací Pro Helvetia se setkali překladatelé Ulrich Blumenbach, Marion Graf a Susanne Lange. Tématem byly nejen jejich vlastní překlady Davida Fostera Wallace, Cervantese a Jamese Joyce, tedy překlady tzv. obtížně přeložitelných autorů, ale také role překladatele jako kulturního zprostředkovatele. Své nepřehlédnutelné místo měla na festivalu literatura pro děti a mládež. Autorské výstupy, workshopy a přednášky se tento rok věnovaly poetry slam.

Program Solothurnských literárních dní probíhal paralelně hned na několika místech a nabízel mnohá neobvyklá literární setkání. Vedle tradičních slavnostních sálů Landhausu byl u příležitosti 200 let od narození vynálezce písma pro nevidomé Louise Braille postaven pro návštěvníky festivalu speciální zatemněný stan, ve kterém pro ně byl prostřednictvím audionahrávek připraven neotřelý literární zážitek. Kratší autorská čtení na malém náměstí, která zprostředkovávala alespoň část toho, co probíhalo za kamennými zdmi bývalého gotického překladiště, jako by vpadla do poklidné sváteční atmosféry města a přilákala i ty, kteří šli pouze kolem. Náměstíčko zaplnil mimo jiné i Pedro Lenz, spisovatel a hudebník, který své příběhy o zdánlivě nepodstatných věcech ze života vypráví v bernském dialektu.