V českém středolatinském písemnictví víme o řadě děl, která se připomínají i citují, ale vlastně nejsou známa. Chybějí edice a fundovanější studium. Jedním z nich je i Quadragesimale admontské, soubor postních kázání, který byl F. M. Bartošem hypoteticky přisouzen Johlínovi z Vodňan, členu řádu augustiniánů-křižovníků a faráři (od roku 1389) kláštera u sv. Václava za Zderaze na Novém Městě pražském. Edice díla však zpochybňovanou Bartošovu domněnku nevyvrátila, ale naopak posílila. Zdá se skutečně, že Johlín nebyl jen autorem Zderazské postily, ale i admontského Quadragesimale.

Proč Quadragesimale tolik zaujalo české medievalisty? Jde o soubor kázání, které autor obohatil o řadu výmluvných exempel, opřených o širokou škálu starších pramenů. Dovedl je dobře převyprávět a funkčně využít.

Quadragesimale, jak se dochovalo, je kazatelskou příručkou. Kázání, určená laikům, odezněla v češtině, ale záznam je v latině s četnými bohemismy a českými slovy. Text se dochoval ve dvou admontských (Rakousko) rukopisech (sign. 550, 590), které byly v druhé polovině třicátých let 20. století koupeny Univerzitní (dnes Národní) knihovnou v Praze a dostaly signatury XX B 5 a XX B 9. Třetí rukopis, blízký admontskému kodexu 590 a chovaný ve Vodňanech (Archiv a galerie G 4 R), je již dlouhou dobu nezvěstný.

Editorky přistoupily k úkolu s rozvahou a odpovědně. Poznaly, že každý z obou zachovaných textů reprezentuje vlastní rukopisnou tradici, a rezignovaly na klasické kritické vydání, pokoušející se o rekonstrukci originálu.

Velkou výzvou byl překlad do češtiny. Editorky se rozhodly překládat jen „živý“, zajímavý text; rutinní pasáže, přelévající se ze sbírky do sbírky, ve stručném výtahu jen parafrázovaly. Hlavní pozornost tak platila exemplům, která čerpala z různých pramenů a opírala se o různé literární žánry. Vedle exempel v úzkém slova smyslu šlo i o krátká epická vyprávění, o legendy, bajky, připomínky biblických dějin a využití různých encyklopedických a historických textů.

Příprava edice nebyla snadná, hledaly se souvislosti a vzory. Velkou roli hrály spisy Šimona z Cassie († 1348) a Petra Berchoria († 1362), ale připomínáni jsou i klasičtí autoři jako Ovidius, Valerius Maximus, Seneca, Plinius Starší a Boëthius, z řeckých autorit pak zprostředkovaně Aristotelés, Órigenés, Jan Zlatoústý, Jan z Damašku a další, z církevních otců například Ambrož, Jeroným, Augustin a Řehoř Veliký. Kázání se nesla v souladu se soudobou homiletikou na vlně kritiky zkaženého světa; stupňoval se tlak na věřící, aby uznali své chyby a očišťovali se zpovědí a pokáním. V tomto směru je Quadragesimale důležitým pramenem i pro poznání mentality a „lidové“ zbožnosti své doby.

Největším problémem dosavadního zkoumání Quadragesimale je posouzení dochovaných textů. Editorky na základě různorodých dokladů soudí, že jde o záznam českých kázání, pořízený simultánním překladatelem do latiny – odtud řada bohemismů. Lákavé představě však brání průhled do univerzitního života. I jednoduchý zápis zvolna pronášeného projevu (reportata) nebyl snadným úkolem; natož pak ještě okamžitý překlad emotivního kázání do latiny! Cesta k dochovaným textům Quadragesimale byla asi složitější, než se zatím předpokládá.

Důležité závěry přinesly editorky při zkoumání autorství. Poukázaly na blízkost kompozice a kázání v Zderazské postile a Quadragesimale, objevily i jednotlivé shody. Důležité je i zjištění, že obě sbírky se shodně opíraly o spis De gestis Domini Salvatoris augustiniána Šimona z Cassie a dílo Reductorium morale Petra Berchoria. Výzkum posílil domněnku o Johlínovi z Vodňan jako autoru obou kazatelských sbírek a naznačil jejich relativní chronologii. Quadragesimale bylo starší, postní část Zderazské postily následovala.

Johlín z Vodňan působil na přelomu 14. a 15. století. Jeho kazatelské sbírky, oživené epickými exemply všeho druhu, souzněly s dobovou módou, libující si ve spojování krátkých příběhů s kázáními. Jedním z průkopníků nového směru byl již augustinián Jakub z Vitry († 1240), ale obliba exempel vrcholila ve 13. a 14. století, kdy také vznikala největší část nynějšího souboru evropských exempel a kdy výboje homiletiky citlivě prožíval i Johlín z Vodňan.

Vydání Quadragesimale admontského, doprovozeného obsáhlou a poučenou předmluvou, pořídily čtyři latinistky – medievalistky, které nasbíraly své zkušenosti o vývoji jazyka a středolatinského písemnictví v Čechách při přípravě a redakci Slovníku středověké latiny v českých zemích (od roku 1977). Všechny měly zkušenosti editorské i překladatelské. Není pochyb, že při vydání Quadragesimale admontského uspěly. Je jen smutné, že seniorka kolektivu Dana Martínková po vydání Quadragesimale a brzy po svých osmdesátinách neočekávaně zemřela. Nepochybně se tak její poslední edice stane i jejím trvalým pomníčkem a připomínkou.

Hana Florianová, Dana Martínková, Zuzana Silagiová, Hana Šedinová (eds.): Quadragesimale admontense. Quadragesimale admontské. Oikúmené, Praha, 2006, 694 s.