Vydávání fantastické literatury pro děti i dospělé je dnes zejména v anglo-americkém světě populární. Po úspěchu zfilmovaného Pána prstenů nebo série Harry Potter není divu, že nakladatelé zkouší objevit dalšího autora, který bude schopný oslovit miliony dětských a dospělých čtenářů. Hlad je zejména po několikadílných cyklech, které mají samozřejmě větší komerční potenciál než uzavřené knihy a každý další díl generuje vyšší zisk a zároveň prodá i něco ze zásob. Není divu, že se do tohoto byznysu pustilo i nakladatelství Argo, které se jinak zaměřuje spíše na literaturu pro dospělé.

Dětské fantasy série můžeme rozdělit podle témata, na které se zaměřují. Harry Potter J.K. Rowlingové tak zastupuje proud humanistický, když se věnuje především rasismu ve společnosti, Pán prstenů J.R.R. Tolkiena je jakýmsi etnologicko-lingvistickým exkursem do vymyšlené říše, Jeho temné esence P. Pullmana jsou sice prezentovány jako dílo protikatolické, jde však spíše o trilogii filosofickou, když nám nabízí vidění kosmu jako milionů různých, vzájemně propojených světů, za teologický bychom pak mohli označit cyklus Letopisy Narnie C.S. Lewise. V rámci této typizace nepatří Ohnivý vítr do žádné ze skupin, i když může upomínat jak na Pána prstenů (cestou, na niž se vydávájí hlavní hrdinové), tak na Harryho Pottera (nadpřirozenými schopnostmi hrdinů), ale i na Letopisy Narnie (závěrečný díl Ohnivého větru víceméně kopíruje Mojžíšovu pouť do země zaslíbené). Daleko víc však připomíná literaturu utopistickou, a tak bychom mohli tuto trilogii označit za politologickou.

Hlavní hrdinové se totiž na své cestě setkávají s nejrůznějšími státními zřízeními. Jejich rodné město Aramanth je uspořádáno podle tříd. Ti nejhloupější jsou namačkáni v malých bytech stojících ve vnější, šedé zóně, o něco chytřejší obyvatelé žijí v běžných bytech v hnědé zóně, a tak dále až k elitní bílé zóně. Obyvatelé zón pak musí chodit oblečeni v barvě svého distriktu. Každý rok probíhájí ve městě zkoušky ze všeobecných znalostí a pokud rodina neprokáže, že se všichni její členové poctivě naučili, hrozí jí propad o zónu níž. Jakkoliv se může zdát, že jde o vzdělanostní společnost, vládnou tu byrokraté a mezi ty nejlepší se propracovávají jen šprti s ostrými lokty, jde tedy spíše o společnost totalitní.

Když se hlavní hrdinové v prvním díle vydávají na svou pouť za záchranou prohnilého města, narazí na dva národy, které spolu permanentně vedou válku. Jejich města jsou na kolech a pohybují se pouští, podobně jako pirátské lodi na moři. Tyto kmeny tu zpodobňují jakési vojenské režimy.

Druhý díl se pak z velké většiny odehrává v takzvaném Panství, městě, kterému vládne jediný diktátor a všichni ostatní jsou otroky. Objevuje se tu také královstí uspořádané podle monarchistického modelu. Ve třetím díle pak naši hrdinové padnou do zajetí kmene, který slabé a staré svrhává ze skály a šanci přežít dává jen těm nejsilnějším, tedy klasický fašismus.

Dětský čtenář má šanci vidět hned několik politických zřízení se všemi jejich vadami. Autor však neklade na tuto stránku svého díla zas tak velký důraz, nejvíce prostoru samozřejmě věnuje hlavním hrdinům – Střílkovi, Orličce a Mumlasovi (v prvním díle je jim kolem deseti let, v posledním jsou už téměř dospělými lidmi). Každý díl je uzavřen, mezi prvním a druhým je navíc několikaletý odstup. Knihy tak nepůsobí rozvláčně a čtenář se pokaždé těší, co nového se hrdinům postaví do cesty.

V trilogii sice najdeme několik patetičtějších okamžiků, několikrát hrdiny zachrání nepravděpodobný dějový zvrat, ale oboje k pohádkám patří. Přestože se tato trilogie nemůže srovnávat třeba se zmiňovanými Jeho temnými esencemi, je to čtení příjemné a pro ty mladší snad i trochu poučné.