Kacir, Jehudit

Jehudit Kacir

Tato autorka je považována „za jednu z prudce zazářivších izraelských literárních hvězd“, její knihy se staly v Izraeli bestsellery, a některé si dokonce už našly cestu do školních osnov.

Jehudit Kacir se narodila roku 1963 v Haifě. Vystudovala literaturu a filmovou vědu na univerzitě v Tel Avivu. V současné době pracuje jako redaktorka pro vydavatelství Ha-kibutz ha-meuchad/ Siman Kria a vyučuje tvůrčí psaní.

Dílo Jehudit Kacir zahrnuje několik různých žánrů. Jako řada příslušníků její generace debutovala kratšími prozaickými útvary, jež posléze vedly k románové tvorbě. Vydala několik sbírek povídek a novel (Sogrim et ha-jam – Zavírají moře, 1990, Migdalorim šel jabaša – Majáky souše, 1999; výběr z jejích povídek a novel, zasazený do prostředí jejího rodného města, byl soustředěn do sbírky Sipurej Cheifa – Povídky z Haify, 2005). Je také autorkou dvou románů (Le Matisse ješ et ha-šemeš ba-beten – Matisse má v břiše slunce, 1995 a Hine ani matchila – Zde začínám, 2003; do angličtiny název překládán jako Dearest Anne). Její další tvorba zahrnuje též tři knihy pro děti (Ha-piknik šel Amalia – Amaliin piknik, 1994; Bua al gav ha-ruach – Bublina ve větru, 2002; Lešachrer et ha-fejot – Osvobodit víly, 2006) a jednu divadelní hru (Dvora Baron, 2000). Podle novely Schlaffstunde z debutové sbírky Sogrim et ha-jam byl v roce 1998 natočen film s názvem Sodot mišpacha (Rodinná tajemství), který režíroval Nica Gonen.

Dílo Jehudit Kacir je dobře přijímáno též zahraničním publikem, neboť v jejích příbězích jsou všechny emoce a lidské podmínky univerzální. Její romány a povídky byly přeloženy do mnoha jazyků – kromě angličtiny, němčiny a francouzštiny i do španělštiny, portugalštiny, holandštiny, turečtiny, ruštiny a polštiny. Tato autorka obdržela řadu prestižních literárních cen, např. Platinovou a Zlatou knižní cenu, udělovanou Asociací knižních vydavatelství, a cenu předsedy vlády (1996). Už její debut byl oceněn cenou Iton 77, anonymní cenou Agudat kompozitorim u-mechabrim (Composers and authors society) a tvůrčí cenou Keren Tel Aviv. Za román Le Matisse ješ et ha-šemeš ba-beten získala Kacir roku 2004 ve Francii cenu WIZO.

Tvorba Jehudit Kacir je charakteristickým vyjádřením literární generace „nových hlasů“ v izraelské literatuře: píše o individuálních životech, nezabývá se velkolepými záležitostmi obrozeného národa. Sama definuje svůj tvůrčí postoj takto: „Psaní je pro mne exorcismem, bitvou s mým strachem, že jsem o něco nenávratně přišla.“ Její styl je zcela současný, používá běžný hovorový jazyk, který se ovšem zároveň vyznačuje i velkou dávkou poetičnosti a obraznosti.

Jehudit Kacir ve svém díle zobrazuje propojený a konzistentní svět, v němž nevládne žádná shoda okolností a nic se neděje samoúčelně a bezdůvodně. Hlavními postavami jejích příběhů jsou převážně ženy, které ztrácejí svou naivitu, sny a pevnou půdu pod nohama. Ústředním tématem její tvorby je zklamání lásky a důvěry, ale konec milostné romance a ztráta iluzí nevedou k rezignaci a beznaději hrdinek, nýbrž k jejich obnově; přijmou zkušenost a znovu nezávislé kráčejí životem dál.

Už v debutové sbírce Sogrim et ha-jam se čtenáři mohli setkat s autorčinými působivými, mnohobarevnými a bohatými popisy a poetickým jazykem. Jehudit Kacir zde představuje inovátorskou techniku, kterou potom v rozvinutější a propracovanější míře uplatňuje v obou svých románech, Le-Matisse ješ et ha-šemeš ba-beten i Hine ani matchila. Její specifičnost spočívá v promíšení různých časových úrovní příběhu spolu s podvojností hlavní postavy, jejímž prostřednictvím je předáván příběh. Tato postava má vždy jakýsi svůj protipól, model sebeidentifikace. Protipólná postava se vyznačuje specifickým talentem být „průvodcem“ snu a „režírovat“ skutečnost. Hlavní postava přejímá sen protipólné postavy a zároveň se do ní zamiluje. Avšak naděje, již vkládá hlavní postava do svého protějšku a do uskutečnění společného vysněného projektu, se v posledku ukazuje jako iluzorní a vede ke zklamání. Hlavní postava je tak ponechána ve střízlivé přítomnosti a odsouzena k tomu, aby sama dál uchovávala roztříštěný sen. Za tímto účelem se obrací nazpět v čase, rozkrývá jednotlivé vrstvy své paměti a snaží se uchopit různé podoby sebe samé v různých časových úrovních.