Polův Milión se zrodil za zdmi janovského vězení, kam byl po svém zatčení v námořní bitvě Polo uvržen (1295) a kde strávil následující dva roky. Dílem osudu se jeho spoluvězněm stal Rustichello z Pisy, znamý spisovatel rytířských příběhů, ve kterém Polo nachází ideálního posluchače a především „zapisovatele“ celé své asijské anabáze. A tak spojením dvou tak různých osobností – neohroženého cestovatele a obratného obchodníka na jedné straně a snílka a mluvky na straně druhé – vzniká až neuvěřitelně přesný popis všech Polových dobrodružství, která cestovatel diktuje pouze po paměti, bez jakýchkoli poznámek.

Avšak  jádro spisu, to znamená vše, co Marco Polo na svých cestách viděl a zažil, a co bylo již v počátku obaleno Rustichellovou fabulací, nemohlo bez úhony přežít četné úpravy a zásahy během následujících staletí. A tak se setkáváme s knihou balancující mezi pohádkou a obchodní zprávou, poskytující přesné vzdálenosti, údaje o rozloze, o cenách tamějšího zboží, o daních, o měně a o hodnotě majetku obyvatel. Z knihy je také patrné, nakolik byl Polo fascinován různými kulturami, jak se zajímal o jejich zvyky, tradice, život prostých obyvatel. Typickým příkladem, který spojuje všechny zmíněné aspekty,  je kapitola pojednávající o provincii Ardandam.

Táž kapitola je také ukázkou, jak jsou nejčastěji koncipovány i ostatní části Miliónu. Téměř každou kapitolu Polo začíná popisem místa, kde se zrovna nalézá, jak je to daleko od místa uvedeného v minulé kapitole, a když se jedná o provincii, je samozřejmostí uvedení hlavního města. Dále autor věnuje pozornost tomu, co ho jako kupce zajímá především: zdejší měna, případně nejrůznější typy směny zboží, také poznámky o výskytu nerostných surovin jsou v Miliónu velmi časté a nezbytností je potom výčet řemesel a prací, které živí obyvatele. Neopomene se zmínit ani o typických chodech místního jídelníčku včetně návodu k jejich přípravě. Pak ale pozvolna přechází od zvyků a tradic, kterými je ta která oblast výjimečná a kterými se liší od těch předchozích, k náboženství a do sféry mýtů a tajemna.

Á propos náboženství. Zpravidla prvním, čeho si Polo na svých cestách při setkání s lidmi všímá, je náboženské vyznání. Za jeho časů se na Blízkém Východě nacházelo mnoho stoupenců křesťanství (více než dnes), do Evropy dokonce pronikaly zprávy o šíření tohoto náboženství po Asii: ve vnitrozemí se prý nacházela  tajemná říše křesťanského krále Jana. Papežská kurie proto neváhala vyslat do těchto končin několik družin, aby s pomocí vládce obrátili vyznavače islámu na víru Kristovu. Výprav s tímto vyšším posláním ale začalo brzy ubývat a nahradily je družiny s cíly obchodními, mezi které patřila samozřejmě i ta vedená bratry Polovými.

Náš dobrodruh se na cestách setkává nejčastěji se dvěma náboženstvími: islámem a idolatrií, tj. uctíváním různých idolů (bůžků, model) jako symbolů či prostředníků nadpřirozených sil. Naše ukázka vychází z latinského překladu frátera Pipina, který Polovy zmínky o cizích náboženstvích doprovodil hanlivými komentáři. O vyznavačích islámu se tedy text zmiňuje jako o Mohamedánech a zpravidla jim věnuje jen jednu větu suše konstatující tento fakt a pozměňuje jen nelichotivá pojmenování jejich boha nebo popř. jeho zákona: “Lidé jsou tam slabí, jsou to řemeslníci a obchodníci a drží se nejohavnějšího zákona Mohamedova.” (str. 47) Co se týče „modlářů“, těm Polo věnuje o poznání více pozornosti: dlouze se zastavuje u jejich způsobu života, obšírně popisuje jejich tradice, zvyky a obřady a čtenáře tak nenechá na pochybách, že se dané provincii či městu věnoval s velkou pozorností a zájmem. V ukázce o Provincii Ardandam tak líčí složitý proces „léčby“ nemocných za pomoci mágů.

Marco Polo se během svých cest naučil čtyřem jazykům. Systematickým zkoumáním přírody, antropologie, ekonomie, etnografie, státosprávy a zeměpisu předčil svou dobu. Jeho kniha je směsicí přesných popisů jevů, které spatřil na vlastní oči, a naopak takových zjištění, jako například, že v Pamíru se voda vaří pomaleji nebo že Severku není možno spatřit na jihu. Milión je důležitým historickým dokumentem a zdrojem informací o Číně v područí Mongolů, a i když je z mnoha odstavců zřejmé, že vzešly z autorovy fantazie, neubírá to knize na přitažlivosti. Právě naopak.

Bibliografie:
I. Hrbek, Marco Polo jako člověk a jako cestopisec, in: M. Polo, Milión, přeložil Václav Bahník, Odeon, Praha 1989, s. 215-228.
M. Polo, Milion, Orbis, Praha 1950 (anonymní staročeský překlad).
M. Polo, Milión, přeložila Miroslava Matušová, SNKLHU, Praha 1961.