V ovčinci
Pátý román Rachel Cuskové, jemuž dominují složité postavy a psychologizující dialogy, nabízí nekompromisní pohled na vztahy v anglické buržoazní rodině.
Michael, vypravěč nového románu Rachel Cuskové, se po šesti letech znovu ocitá na farmě svého bývalého spolužáka z univerzity Adama Hanburye. Farmářskou usedlost „Egypt“ a ekcentrickou rodinu Hanburyů poprvé navštívil jako student, když ho nečekaně pozvala Adamova sestra na oslavu 18. narozenin. Mladý Michael je během víkendového pobytu zcela okouzlen výstředním životním stylem rodiny Hanburyů, která svými nekonvenčními názory, pompézními večírky a vzájemnou shodou panující mezi nevlastními sourozenci a rozvedenými rodiči kontrastuje s jeho vlastní, tradiční výchovou. Michael se po několika letech přerušeného styku rozhodne Adama kontaktovat, a naskytne se mu tak nečekaně příležitost vrátit se na místo plné spontánnosti a neobyčejnosti – Adam, jehož otec leží v nemocnici, uvítá Michaelovu pomoc na farmě s březími ovcemi. Michael však brzy zjišťuje, že rodina Hanburyů není zdaleka tak šťastná a bohémská, jak si na ni pamatoval, ale že se ve skutečnosti nachází ve stejně žalostném stavu jako jeho vlastní manželství s Rebeccou. Nemoc Adamova otce Paula, zatvrzelého a šovinistického farmáře, způsobuje v rodině Hanburyů chaos a během jeho nepřítomnosti na světlo vyplouvá řada utajených křivd a hořkostí. Pobyt na farmě tentokrát pro Michaela znamená konec ideálů o této rodině, zároveň však i uspíší nevyhnutelný konec jeho manželského vztahu.
Michael je v průběhu celého románu především pozorovatelem lidských vztahů, a to nejen ve farmářské rodině Hanburyů, ale i v umělecké rodině Alexandrů, do níž se přiženil. Obě rodiny sdílejí podobné rysy – velkou expresivitu, emotivnost, egoismus a na odiv stavěnou výjimečnost. Obě kolem sebe svým výstředním chováním vytvářejí jakýsi mýtus velkoleposti, privilegia a nedotknutelnsoti. Každý člen rodiny se pak na vytváření tohoto mýtu účastní a zároveň je jím jistým způsobem poznamenán. Mužské postavy v čele s Michaelem jsou v románu Rachel Cuskové zcela neemotivní, ať už je to cynický Paul, realistický Adam či jeho podivínský bratr Brendon. I Michaelův klidný a nemluvný syn Hamish zůstává na tříletého chlapce až nečekaně citově nevýrazný ve srovnání s Adamovou nevlastní dcerou Janice, u níž se naopak již zřetelně rýsuje typická povaha ženských postav románu. Ženské postavy překypují emocemi, jsou neurotické, nevyrovnané a hysterické. Michaelova manželka Rebecca je nejlepším příkladem náladové, do sebe zahleděné ženy, neschopné objektivního pohledu na realitu. Rebecca rovněž patří k postavám nejvíce poznamenaným výchovou v ekcentrické rodině, z níž se snaží (neúspěšně) uniknout podobně jako Adamova sestra Caris, třicátnice s upjatou představou o feminismu. Audrey, matka Adama a Caris, je vylíčena jako nymfomanská padesátnice utrácející peníze, které nejsou její, zatímco jejich nevlastní matka Vivian jako zahořklá žena se sklony k dramatizování.
Navzdory velmi rozdílnému citovému založení jsou postavy románu velmi výřečné a neustále spolu komunikují. Dialogy, v jejichž centru se Michael často jakoby nedopatřením ocitá, tvoří podstatnou část románu. Sama autorka přiznává, že strávila mnoho času prací na jejich melodičnosti a spádu. Michael zůstává nezaujatým posluchačem/pozorovatelem většiny dialogů, jako kdyby nedokázal přesně určit, co se kolem něho děje, ani vysvětlit své vlastní pocity. Tento odstup, budící občas dojem zasněnosti a melancholie, se odráží i ve volbě jazyka - Michael velmi často používá připodobnění, která jej ještě více vzdalují od reality a porozumění. Nadměrné užití těchto připodobnění však může místy působit nepřirozeně, navíc Michaelův odstup od přímých prožitků nechává čtenáře, vnímajícího události očima Michaela, často bezradně tápat mezi postavami, jejich slovní výměnou a celkovým směřováním románu.
Nejslabší stránkou románu je však jeho závěrečná pasáž, v níž autorka představuje zcela novou postavu, kamarádku Rebeccy, která v několika stránkách podrobuje události a především rodinu Hanburyů nepřesvědčivé psychoanalýze. Jako kdyby autorka chtěla mít jistotou, že čtenář zcela jasně pochopil, o čem vlastně román měl být.
I přes „kazatelský“ závěr a citovou odtažitost Michaelových pozorování však zůstává nový román Rachel Cuskové (zařazen roku 2005 na longlist Bookerovy ceny) čtivou, inteligentní sociální komedií o složitých lidských vztazích v rodině, o psychologických potřebách vzájemného soužití, o mladických touhách a rozčarování, které s sebou přináší věk dospělosti.