Irena Karpa je představitelkou nejmladší generace ukrajinských spisovatelů a zároveň první generace, o kterou se začíná zajímat svět. Jak sama říká, „ukrajinská literatura byla, až na výjimky, provinční a epigonská. Doufám, že se teď situace začala měnit k lepšímu. Povědomí autora i čtenáře se musí změnit. Musí vyrůst nová generace nenakažená věčným komplexem méněcennosti. A ona roste a sílí.“

Mladá autorka se narodila r. 1980 ve městě Čerkasy jihovýchodně od Kyjeva. Dětství prožila v Ivano-Frankivsku, později se s rodinou přestěhovala do malého městečka v Karpatech. Nyní žije převážně v Kyjevě. Vystudovala francouzskou filologii na Kyjevské národní univerzitě, ve své diplomové práci se zabývala románem Elementární částice Michela Houellebecqa. Je zpěvačkou, textařkou a skladatelkou skupiny Faktyčno sami (Skutečně sami), žánrově zařaditelné na pomezí post punku, hardcore a triphopu, se kterou vydala 4 alba. Páté, anglicky nazpívané album, nazvané And I Made a Man, bude vydáno v tomto roce. Karpa od roku 2005 pracuje také jako televizní moderátorka (ovšem produkce jejího eroticky zaměřeného pořadu byla předčasně ukončena). Jakožto známá „skandalistka“ se neváhala svléknout pro ukrajinský Penthouse.

Na poli literatury debutovala v roce 2000. Po ukončení studií putovala rok po jihovýchodní Asii. Zkušenosti z této cesty zhodnotila ve své druhé knize Frojd by plakav (Freud by plakal), kterou v roce 2004 vydalo nakladatelství Folio. Kniha byla přeložena do polštiny a v tomto roce ji zařadilo do své série Evropanky nakladatelství Czarne. Její polský vydavatel ji hodnotí takto: „Někde mezi Kyjevem, Paříží, Jakartou, Bangkokem, Káthmándú a Prahou si drobná ukrajinská dívenka uvědomuje svou sílu a získává odstup, jenž jí dovolí nově pohlížet na svět, který ji obklopuje. Mezi anekdotami a tropickými nemocemi se rodí nová autorka, schopná reflektovat nejen jiné kultury a země, ale také (a možná především) reflektovat svou zemi a svou kulturu.“ Zároveň s touto knihou vydalo nakladatelství Folio i její další knihu 50 chvylyn travy (50 minut trávy), která mimo jiné obsahuje „interaktivní“ experimentální román Poljuvanňa v Helsinki (Lov v Helsinkách). V roce 2005 vydala svůj zatím poslední román, Perlamutrove porno (Perleťový porno), o „ženě, která se snaží ovládnout maskulinní rysy nezbytné pro překonání postkoloniálního a posttotalitního dědictví“, ve kterém znovu experimentuje s formou. Román má podobu poněkud neuspořádaného deníku autorčina alter ega – Katakany Klejové. Autorka také volně střídá jazyky (jsou zde celé stránky v ruštině či angličtině), a jistého napětí až agresivity textu dosahuje používáním suržyku (směsi ukrajinštiny a ruštiny), který podtrhují všudypřítomné vulgarismy. Nabízí se však otázka, nakolik hluboké je sdělení, které se skrývá pod efektně bouřlivým povrchem.

Irena Karpa publikuje v časopise Četver. Je laureátkou Hlavní ceny Mezinárodní soutěže mladých spisovatelů Hranoslov. V tomto roce neočekávaně zvítězila v pochybné soutěži Best Ukrainian Awards 2006, v ještě pochybnější kategorii „módní spisovatel“, na což je náležitě hrdá.

(vyšlo v čas. Babylon č.9, r. XV, 2006)