Letošní ročník veletrhu Svět knihy představil čtenářům mnoho nových i starších titulů severské literatury. Žhavou novinkou byly i dlouho očekávané dějiny skandinávských literatur, které na veletrhu čtenářům představili samotní autoři.

Publikace Moderní skandinávské literatury představuje první souborné vydání dějin skandinávských literatur v Čechách. Hlavním impulsem k napsání knihy bylo chybějící zpracování nejnovější skandinávské literatury. Dějiny norské literatury z pera Radko Kejzlara končily rokem 1970 a Dějiny švédské literatury od Alrika Gustafsona rokem 1950.

Kniha je rozdělena do tří částí, je opatřena jmenným rejstříkem (rejstřík zmíněných děl bohužel chybí) a obsahuje seznam skandinávských nositelů Nobelovy ceny za literaturu a nositelů ceny Severské rady za literatury.

Tři části, tři různí autoři a tři rozdílné způsoby psaní. Nejobsáhlejší první část, jejímž autorem je Martin Humpál, je věnována literatuře dánské, norské a švédské. Zvolené souhrnné pojetí je vzhledem k historické i kulturní provázanosti těchto zemí vhodnou cestou, jak ukázat úzkou propojenost této části Skandinávie. Koncepce první části knihy, literárně historický úvod a následný výčet klíčových autorů, je klasická a funkční. Podobnou strukturu má i třetí oddíl věnovaný finské literatuře, který napsala Viola Parente - Čapková. Část islandská, jejíž autorkou je Helena Kadečková, je nejstručnější, kompozici má poněkud volnější, o to však čtivější.

Autoři měli předem daný rozsah knihy, a nemohli proto věnovat prostor všem autorům, kteří by si to zasloužili. Omezený rozsah knihy nedovolil hlubší interpretace děl, a bohužel ani ukázky. Nejproblematičtější částí bylo jistě zpracování literatury současné. Vybrat reprezentativní autory současné literatury je vždy více než těžké. Až čas ukáže, kteří z nich zakotví v národním, či světovém literárním kánonu. Autorům se podařilo v obecných úvodech velmi přehledně zmapovat všechny hlavní proudy současných skandinávských literatur. Publikace jistě neobsáhla všechny výrazné současné spisovatele, ale to ani nebylo jejím cílem.

Dějiny literatury jsou zároveň dějinami filmu, výtvarného umění, hudby a kultury v nejširším slova smyslu. Je škoda, že při vydání takto kvalitní publikace byla zcela opomenuta její grafická stránka. V knize chybí fotografie a ilustrace, jež by vdechly knize život a dokreslily atmosféru literárního dění, které se autoři snaží čtenáři přiblížit.

Podobná přehledová publikace by měla mít za cíl oslovit nejen několik odborníků a studentů skandinavistiky, ale i širší veřejnost. Obávám se však, že na ni bude tato kniha působit příliš akademicky a k neskandinavistům si bude hledat cestu jen těžko.