Kočky ve větvích
Prokopiev, Aleksandar: Haiku

Kočky ve větvích

Překlad haiku.

Kočka na větvi.
Tlustý kos na druhé.
Přesto moc daleko.

Zálibně koukám:
v krouživé vichřici
perou se trenky.

Pod lesem liška.
Právě když čtu si
o cvrčku v muškátech.


Na pooperačním
krevní test zhodnotil
Dr. Komár, osobně.

Plynulý provoz
bez světel, bez značek.
Mravenčí město.

Lavička v parku.
Kočka a chlapík. Každý
se svým mobilem.

Na ulicích psi 
a děti. Na dvoře – koza!
Cikánská čtvrť.

- Podívej, Eskymák!
- Apríl? - Ne, člověče,
přece padá sníh.

Velkoměsto.
Uprostřed dvůr, fontána.
Anna pije čaj.

Víš, jak příšera
počítá do patnácti?
Na prstech přece.

Kocour na prahu.
Kšá, žene jej děda.
Děda na prahu.

Smažím rybu.
Kočka mi hledí do očí
tak jako tchyně.

Nahoru lehce.
Jenže teď, jak zase slézt?
Kočka na stromě.

Žena ve vlnách.
Tělo své dává v plen
červánkům zrudlým.

Anděl ze sna.
„Uzdravím tě smíchem,“
řekl. A kýchl.

Slza na dlani.
„Chraň se před vodou,“
cikánka mi věští.