Vzbudilo mě, jak bučely a chřestily, a tak jsem vylezla z postele a lehla si na zem a začala jsem dělat kliky, slunce ostře bodalo oknem a dvacet šest, dvacet sedm, dvacet osm – a bodalo mě v hlavě a dvacet devět, třicet, třicet jedna, ležela jsem na zemi, oddychovala a prach se v slunci třpytil a vznášel.

Brzdy na kole cestou z kopce kvičely a mizerně zabíraly, krávy zvedaly hlavy a civěly za mnou a za tou mojí kvičbrzdou, když jsem sjížděla ze svahu. Šlapala jsem alejí a vyjela na silnici, vítr ve tváři a ve vlasech.

Poflakoval se u kiosku, teda jako Dennis, kývnul na mě, flusnul do dálky a brzdy zakvičely, jak jsem zpomalila.

„Leo je doma, ne?“ řekla jsem a Dennis popotáhl a procedil mezi zuby ještě jeden.

„Leží pod meďákem.“

„Ty už tu asi nějakou dobu budeš, co?“ řekla jsem a ukázala na plivance kolem mopedu, kde seděl. Zatvářil se a pošoupl si kšiltovku.

Venku před picoškou se sedělo, co tam Lazlo pořídil předzahrádku, venkovní stoly a střechu ze sklolaminátu, a jak jsem jela kolem, seděla tam Åsa a to bylo něco, ona a v lodičkách a ne v jezdeckých botách.

„Bente, nedáš si kafe?“ zavolala za mnou a já jsem odložila kolo do škarpy, protože opěrka stejně nedržela. Vedle ní Poďobanej s bylinkovým čajem a tou svou třásňatou fialovou šálou.

„Už ses přestěhovala na půdu?“ zeptala se, jako teda Åsa, a já jsem přikývla a zastrčila si pod ret tabák.

„Střešním oknem teklo, ale jinak v pohodě,“ a Poďobanej zbystřil.

„Takže dole jsou krávy,“ řekl.

„Ne, dole je dílna, garáž a tak,“ namítla jsem a on se naklonil nad stůl:

„Jako mašiny?“

„No, stojí tam traktor a fréza, to jsou snad stroje, ne?“

„Ty nevíš, že každej kov vyzařuje magnetismus, nespí se ti špatně?“ Provrtal mě hnědým pohledem a já nakoukla dovnitř, kde vězí Lazlo s tím kafem, ale vrazila jsem rovnou do úsměvu a do toho břicha, co Tina furt valí před sebou. Poďobanej se zvedl.

„Zkus když tak přestěhovat postel,“ řekl. Tina sešla z předzahrádky a zamířila k jejich autu a s Poďobanej za ní.

„Je ti to, doufám, jasný,“ zahihňala se Åsa, když se auto rozjelo. Lazlo proplul kolem a sbíral sklenice a já mu řekla:

„Jak to tady máš s obsluhou?“ a on se ušklíbl a rozhodil rukama.

„To bratranec, dneska je jak zpomalenej film, už jsem ho párkrát zprdnul a vidíš sama, sklo abych si posbíral sám.“

„Řekni mu, ať mi sem hodí jedno malý,“ povídám a on se zamračil.

„Zítra máš krávy, takže fakt jen jedno malý.“

„Co se jí sereš do pití,“ ozvalo se zezadu, seděl tam Vrahoun s bráchou Mangem a nějakou partou. A ten pronikavej pohled, co měl v očích, teda jako Vrahoun, to maj asi v rodině, protože Mango to má taky, oči hnědý a kouká úkosem. Lazlo mě poplácal po rameni a zmizel vevnitř a Vrahounův brácha natáhnul nohy v bagančatech a rozvalil se pod stříškou.

„Jedete s náma do města, holky?“ zeptal se Mango, „pojďte si, kurva, sednout k nám, ne?“ řekl a Åsa po mně koukla, maličko se usmála a načechrala si ofinu, Mango zase skrčil nohy pod sebe, poposedl a já si přitáhla židli mezi Åsu a Vrahouna.

„Co se do toho montuje, Lazlo, ne, hovno mu po tom je,“ řekl Vrahoun, Mango měl lebku čerstvě vyholenou, bílá kůže mu úplně svítila a každou chvilku si po ní přejel rukou.

Bratranec mi přinesl pivo a Åsa si načechrala vlasy a mě ovanul šampón, pro dnešek už se toho koňskýho smradu zbavila.

„Dáváte si rozjezd, co?“ řekla jsem a Mango kývl, že jo.

„Razíme do města pařit,“ zazubil se, „tak co, jedete s náma?“

„Ne, já jdu na bowling,“ odpověděla Åsa a podívala se na mě, „a ty jsi chtěla k Leovi, ne?“

„Jo, automechanik Leo,“ vložil se do toho Vrahoun, „bude mít, kurva, dalšího fakana. Holka už chodí s pěkným bubnem.“

„Tina, jo,“ na to Åsa a já se podívala ke kiosku, Dennis se tam pořád poflakoval u mopedu a nejmladším klukem tý turkmrdky.

„Kolik už jich vlastně má?“ zeptal se Vrahoun a vyklepal si z krabičky jednu princku.

„Čtyři,“ řekla Åsa.

„Tři,“ opravila jsem ji a obrátila do sebe pivo. „Dennis není jeho.“

Vstala jsem a dala Åse prachy za pivo. „Tak já padám,“ řekla jsem, šla ke škarpě a zvedla kolo.

Ležel v garáži pod meďákem, teda jako Leo, a já se opřela o ponk a koukala jsem mu na nohy.

„Večer se v hospodě u pumpy hrajou šipky,“ ozvalo se zpod auta a já sebrala z ponku francouzák, vyhodila ho do vzduchu, aby se jednou otočil, a pak ho chytila za rukojeť.

„Nepůjdeš taky, na šipky seš fakt dobrá,“ řekl a já jsem francouzák vyhodila a chytila ho po dvou otáčkách.

„No tak co teda?“ houknul a já jsem vyhodila francouzák a chytla ho po třech otáčkách, položila ho zpátky na ponk a sáhla po loveckém noži, co tam ležel.

Leo se začal soukat ven a já vyhodila nůž a po jedné otáčce ho chytila za střenku, potom dvě otáčky, chytla jsem ho a on vylezl zpod auta a vstal.

„Hele, s tímhle házet nebudeš,“ řekl a nůž mi sebral.