Mezi předky Liliane Roskopfové patří geniální vynálezce předchůdkyň hodinek Swatch: autorka probouzí ze zapomnění rodinnou historii. A také jednu stránku průmyslové historie Švýcarska.

Liliane Roskopfová vylíčila ve své knize Le Pasteur vous accompagne toujours a l'échafaud (Pastor vždy doprovází odsouzeného na smrt, Zoé, 1991) krvavou zprávu z novin, aféru Richard, která vyvrcholila 11. června 1850 v Ženevě veřejnou popravou odsouzence, jehož pastor Marc Vernet obrátil na víru a přiměl přiznat se ke svému zločinu. O jedenáct let později vyměnila prozaička historický portrét za intimní vyprávění Rodinný příběh (Une histoire de famille). Tentokrát se jedná o její předky z otcovy strany, konkrétně o prapraděděčka, který v 16 letech odešel z Foret-Noire a usadil se v La Chaux-de-Fonds, kde v čtyřiapadesáti letech vynalezl revoluční hodinky se třemi kolečky, Roskopf, které pojmenoval "Proletářky" (Prolétaire), protože je navrhl pro dělníky.

Přesné a levné hodinky, podobně jako Swatch o století později, mu nepřinesly ani bohatství, ani uznání jeho spoluobčanů, v něž nejvíce doufal. Došlo to tak daleko, že po čtyřiceti třech letech strávených v La Chaux-de-Fonds opustil Georges-Frédéric Roskopf svoji profesi, prodal v roce 1872 obchod třem mužům (bratrům Charlesovi a Eugeneovi Willeovým a mladému Charlesovi-Léonovi Schmidovi, který pracoval původně s ním), vydražil veškerý svůj majetek a odešel beze slova daleko od svých bližních začít nový život.

Jeho syn Fritz-Edouard, který se oženil se zámožnou ženou, z jejíž renty žil v Ženevě, byl odchodem otce hluboce otřesen. Když o patnáct let později v Bernu jeho otec zemřel, pokoušel se právě tento cholerický a nešťastný muž sestrojit podobné hodinky, navíc s napojeným chronometrem, které si chtěl nechat patentovat. Své síly a peníze vyčerpal při procesech proti padělání značky Roskopf, aniž by si uvědomil, že se nové hodinky již úspěšně vyrábějí pro export v továrně, která mu nepatřila. Co se týče jeho syna, jemného Frédérica, ten si zvolil povolání ptáčníka, a tím se k světu hodinek definitivně obrátil zády. Rodinná stopa se tak nadobro ztratila.

Teprve když Liliane Roskopfová zatoužila hlouběji poznat svůj původ, přivedlo ji to k potřebě celou tu podivnou historii třech generací jediných synů odsouzených k tichu a utopickým snům převyprávět. Nutno dodat, že Roskopfové nechyběla nemalá dávka psychologické intuice. I kdyby deník Georgese-Frédérica, který poskytl domnělý americký bratranec, ve skutečnosti neexistoval, jde o šťastný tah, jenž autorce umožnil nechat na vynálezci, aby vysvětlil sám svůj neúspěch v La Chaux-de-Fonds. "Nejde o obchod, jejich krásné, složité hodinky se nepřestanou prodávat, bohatí si nikdy značku R. nekoupí, ale to ještě neznamená, že jejich hodinky budou přesnější než ty moje. Ale hodináři netouží po snadno získané přesnosti, k níž není zapotřebí ani velkého umění, ani tajemství jejich dílen. Moje hodinky zničí jejich řemeslo, moje řemeslo."

Více než k těmto osobnostem hodinářů a průmyslníků, jejichž těžké životy s takovou přesností líčí, lne Liliane Roskopfová ve vyprávění, které neřadí události za sebou chronologicky, nýbrž si umně pohrává s časem a rozmanitostí narativních forem, k portrétu výstředního dědečka - ptáčníka. Dědečka nepoznala, protože zemřel několik dní po jejím narození, ale pojí ji s ním citové pouto. Možná kvůli jeho nešťastné lásce ke krásné Victorině, guvernantce židovského obchodníka s obilím z Oděsy, kterého si nakonec vezme za manžela, protože jí snílek Fred nedává o sobě žádné zprávy. Setkávají se o dvaadvacet let později, kdy se Vic vrací po krymském pogromu domů, a začnou se tajně scházet za zády Fredovy ženy, lakomé Marthy, se kterou si nemá co říct.

Tuto stránku objevené historie věnovala autorka svým blízkým, jako by tím chtěla prolomit dlouhé rodinné mlčení.