Ukrajinský spisovatel Jurij Andruchovyč byl hostem festivalu Měsíc autorského čtení. Z díla „tvůrce novodobé ukrajinské literatury“ už vyšel v českém překladu román Rekreace aneb Slavnost Vzkříšeného Ducha a esejistická kniha Moje Evropa, napsaná společně s polským publicistou Andrzejem Stasiukem. Novinkou je překlad „strašidelného románu“ nazvaného Moskoviáda. V překladu Alexeje Sevruka a Miroslava Tomka ho vydalo nakladatelství Fra.
MM
Milena M. Marešová
Začátkem prosince se konala v prostorách Společnosti Franze Kafky v Praze beseda s izraelským spisovatelem Avrahamem B. Jehošuou u příležitosti vydání českého překladu jeho knihy Pan Mani. Přítomen byl autor, překladatelka Magdaléna Křížová, moderátor Petr Brod a tlumočnice Michaela Rozov.
Catalanova obsáhlá monografie je zevrubným výkladem českého literárního života od konce druhé světové války do roku 1959.
Labyrint, do něhož vstoupil literární historik Michal Bauer, je komplikovaný a záludný v mnoha ohledech. Autor se totiž pokouší odhalit souvislosti „kodifikace ideologicko-estetické normy v české literatuře 50. let 20. století“.
Hledání identity, duchovních obzorů, charakterů, které, ač různé, v celku mohou tvořit originální souzvuk. Někdy archeologie zapomenutého, jindy připomínka notoricky známého, nahlížená z neobvyklého úhlu.
Charakter poezie Víta Slívy v sobě skrývá, mimo vlastní osobité a vypěstované tóny, odstíny dobrovolně přijatých vlivů. Nepochybný, nepopíraný, a mnohokrát v souvislosti s Vítem Slívou zmiňovaný je vliv halasovský, a zvlášť holanovský.
Odkud přišel Žibřid? Během několika posledních let jeho obrysy začaly čas od času probleskovat v básních publikovaných v literárních časopisech (např. v Hostu, Tvaru, Welesu). Důležitým znamením jeho příchodu bylo polské vydání knihy Z dziennika Żybrzyda v roce 2005.
Povídky Karla Miloty jsou naplněny zvláštní křehkostí, zesilovanou oddalováním, obcházením a odkládáním rozuzlení. Jako by se napínala komplikovaná pavučina příběhu a vzrušivé možnosti, vycházející z textu a námětu.
I když Pavel Kolmačka ve své prozaické prvotině líčí jeden, dosud ne příliš dlouhý lidský život, vrství za sebou množství obrazů, v nichž jako stěžejní motiv zaznívá existenciální tíha plná protikladů - černé a bílé, trvalosti a pomíjivosti, pobývání a plynutí.
Objeví-li se v krátké době na knižním trhu dvě antologie, které mají v názvu slova, jež na významové škále zaujímají pozice vztahu (milostná – erotická), je to jasná výzva k porovnání.
Motto Dva a jedna je dvacet jedna značí komplikaci, pokus o nestandardní cestu, o vymknutí se zavedeným postupům. Z okolností románové historie Miloše Urbana však vychází stále ono tradiční fádní, očekávatelné počítání, že dva plus jedna jsou „jen“ tři.
