AR

Alžběta Růžičková

Přestože byla prvotina Ondřeje Krystyníka nominována na Cenu Jiřího Ortena, nevyhnuly se jí četné přešlapy debutům vlastní. Mořská tematika předznamenaná v názvech jednotlivých oddílů ani deklarovaná spiritualita nemá v samotných básních velkou oporu. Autorovi ale v žádném případě nelze upřít precizní práci s jazykem a sílu i autentičnost v kratších textech.

Sbírka básnířky a světoběžnice, aktuálně žijící v Praze, je dialogem o cestě a na cestě. Relativizuje pojmy jako dům či domov a zprostředkovává zážitek života, který se vytrhl z rodné hroudy. Za pomoci netypické rytmiky představuje zážitky spojené se zkušeností imigrace a hledá, jaké jsou hranice mezi jazyky a zda je jazyk, kterým přemýšlíme, opravdu možné změnit.

Expresivní text balancuje na hranici mezi poezií a prózou, člověkem a přírodou, myšlením a konáním. Prostřednictvím slovních hříček se autor snaží setřít rozdíly mezi lidským a rostlinným bytím a převrátit perspektivu vnímání světa. V Listráni je psané slovo jen jednou z mnoha možností vyjádření, tištěná kniha však pro tento koncept nemusí být nedostačujícím médiem.

Básně oceňované polské autorky se v českém knižním překladu objevují vůbec poprvé, a to v podobě výboru ze čtyř sbírek. Všechny spojuje jemná vybranost emocí i slov, smysl pro detail a měřítko geologického času, ve kterém je lidská existence pouhou efemérní vlnou.

Druhý román Martyny Bundy je plný obskurních zázraků. Nepřívětivá kašubská krajina, plná močálů a bažin, tvoří magické pozadí pro podivné příběhy, které se celá staletí odehrávají v okolí kartuziánského kláštera. Koloběhu osudu, jemuž nelze utéct, přihlížejí modré kočky. Trpělivě, občas však až příliš netečně.

Expresivní básnický výlev současného polského autora balancuje na hranici šílenství a představuje pokus o únik z klece konvenčního života. Ironickou cestou ohledává možnosti, jak se vypořádat s existencí na okraji společnosti, zkoumá nové způsoby komunikace a vysmívá se dobrému chování i jazyku jako takovému.