Cestopis má být především cesta k introspekci, etnografické pojednání má napomáhat uchopení hodnot vlastní kultury a civilizace. Donnerova kniha Na Sibiři mezi Samojedy obojí naplňuje. Navíc je po finském způsobu zároveň sarkastická i dojemná a přes poměrnou vnější nesoudržnost textu ji lze číst jako vzrušující příběh.
Michal Kovář
Absolvoval obor fenistika-filosofie na FF UK v Praze a uralistika na BTK ELTE v Budapešti. Působí na Ústavu germánských studií FF UK. Zabývá se některými uralskými jazyky a literaturami.
Je zvláštní, jak málo se všeobecně ví o uralských evropských autochtonech. Jejich literatura a dějiny jejich kultury vůbec jsou nesmírně zajímavé.
Letošní Kongres ugrofinských spisovatelů se odehrál v předposledním týdnu měsíce srpna v prostorách Estonského etnografického muzea v Tartu. Tematické zaměření kongresu bylo „Dějiny ugrofinských národů v literatuře“.
Po dlouhé přestávce vychází aktuální překlad z estonské literatury. V románu Včely vrací estonský spisovatel a teolog Meelis Friedenthal evropskou civilizaci do 17. století, do doby bojů o lidskou duši. Za svou knihu získal autor v roce 2013 Cenu Evropské unie za literaturu.
Bengt Pohjanen je trilingvní švédsko-finský autor a tvůrce spisovné formy jazyka meänkieli, v němž píše od roku 1985 své knihy. V rozhovoru mluví o národní identitě, pravoslaví, Laponsku a jižních vránách.
Bengt Pohjanen píše ve třech jazycích: ve švédštině, finštině a v novém baltskofinském jazyce meänkieli. Pohjanen v roli národního buditele píše v novém jazyce žánrově bohatou tvorbu a snaží se ukázat svébytnost tohoto jazyka i etnika. Sebeironie a otupování patosu je vhodným východiskem pro recepci Pohjanenova díla v českém prostředí.
