Světové názory mají jedinci, ale mají je i kolektivy, společenství, korporace, politické strany. Karl Mannheim poukázal na to, že pojmu světový názor je vlastní ideologie, která souvisí s určitým dogmatismem, v tom může spočívat nebezpečí tohoto pojmu. Jestliže mu dáme politicko-společenskou implikaci, může i světový názor být v zajetí určité ideologie, stejně tak názor určitého autora.
LB
Lukáš Borovička
Domnívám se, že vývoj lidské civilizace je založen na tom, že se v ní dosud vždy vyskytli lidé, kteří se snažili mnohdy i „nevědomky“ překonat tato i jiná „uvěznění“.
Svět je stav jevů a věcí kolem nás. Tyto jevy a věci se nám jeví jako nějakým způsobem provázané, koherentní, uspořádané a strukturované. Tím, že tam tu uspořádanost spatřujeme, nám svět dává nějaký „smysl“. Mezi jevy a věci patří to, co umíme pojmenovat, ale také to, co pojmenovat neumíme, nicméně přijímáme to jako součást světa, pokud to pojmenuje někdo jiný.
Úvodní text k sérii rozhovorů o pojmu světový názor, jeho historii i současné využitelnosti.
Iveta Bartošová a Petr Sepéši stoupají ruku v ruce po schodech panelového domu, s úsměvem na rtech míjejí „hlídající“ sousedy a směřují do svého bytu, který se chystají „zabydlet“.
Britský bohemista Robert Pynsent je v českém prostředí vnímán jako enfant terrible literární vědy, provokující svými texty o autorech konstituujících národní kánon.
Kniha Josefa Vojvodíka Povrch, skrytost, ambivalence je v mnoha ohledech výjimečná. Za prvé, v prostředí českých humanitních věd nevychází mnoho prací, které by měly co říct i k aktuálním debatám probíhajícím mimo naši kotlinu.
