Bakteriální infekce po operaci kyčle v houstonské nemocnici ukončila 23. září život i u nás hojně překládaného nizozemského spisovatele Jana de Hartoga (1914–2002). Tento rodák z Haarlemu, žijící však většinu života v cizině, patří ke spisovatelům-vypravěčům, čtenáři milovaným, avšak kritikou přehlíženým a vykazovaným mimo rámec literatury, jejichž sdělné a věrné líčení určitého typického prostředí často právě udělá díru do světa. Krédo „Kdo chce, aby mu lidi naslouchali, musí je bavit“ přineslo de Hartogovi nebývalý úspěch ve Spojených státech. Mnoho jeho knih a divadelních her se dočkalo filmového zpracování v Hollywoodu, hra Postel s nebesy (Het hemelbed), kterou napsal v roce 1943, když se za německé okupace skrýval v Amsterodamu, byla nejen zfilmována, ale i zpracována jako úspěšný muzikál na Broadwayi. Jeho knihy, např. The Captain (1967), česky Kapitán Harinx (1971), vycházely ve Spojených státech v milionovém nákladu. De Hartogův život byl plný napínavých zvratů. Jeho vášeň pro moře se zrodila už v dětství, když ve dvacátých letech delší dobu pobýval v městečku Huizen na břehu tehdejšího Zuiderského moře a na „prášilské lavičce“ v přístavu hltal námořnickou latinu vysloužilých rybářů. Moře mladíka natolik táhlo, že školu pověsil na hřebíček a našel si práci v amsterodamském přístavu, plavil se na remorkéru, pracoval u přístavní policie. Současně začal psát. Pod pseudonymem F.R.Eckmar (vtipná odpověď na nepříznivé kritiky - něco jako T. R. H. Nisi) si přivydělával psaním detektivek, články z přístavního prostředí přispíval i do novin. V roce 1939 spolupracoval jako poradce na scénáři k filmu Ergens in Nederland (Někde v Nizozemsku), který točil z Německa uprchlý režisér Ludwig Berger. Když hlavní představitel onemocněl, nabídl Berger roli tehdy pětadvacetiletému de Hartogovi. Vztah s filmovou partnerkou, slavnou herečkou Lily Bouwmeesterovou, se očividně neomezoval jen na filmové plátno. Premiéra proběhla krátce před obsazením Nizozemska nacisty (květen 1940), ale o pár měsíců později byl film zakázán. V říjnu 1940 vychází de Hartogův slavný román Hollands Glorie (česky 1947 Holandská sláva a 1973 Plout musí námořník), ve kterém kapitán remorkéru Jan Wandelaar bojuje proti nespravedlivým rejdařům. Titul i odbojný obsah vyvolaly v obsazené zemi živý čtenářský ohlas. Zpočátku projevují nadšení i nacisté a na seznam „Co by měl číst každý esesman“ řadí knihu na druhé místo, hned za Hitlerův Mein Kampf. Když však de Hartog odmítne vstoupit do tzv. Kulturní komory, která měla sdružovat okupantskému režimu loajální umělce, je jeho kniha zakázána a hrozí mu zatčení. Tehdy se stáhne do úkrytu v ženském domově pro přestárlé. Postel s nebesy, tvořící hlavní zařízení jeho pokoje, ho inspiruje k napsání už zmíněné divadelní hry, v níž zpracovává svůj milostný vztah k Bouwmeesterové. V roce 1943 se mu podaří uprchnout do Anglie, kde pracuje v nizozemské větvi zahraničního vysílání Radio Oranje. V Nizozemsku od té doby už nikdy nežil. Kromě moře a válečné tématiky se v jeho díle projevuje i silná společenská angažovanost. Jako přesvědčený kvaker protestuje de Hartog proti napalmovým náletům ve Vietnamu, v roce 1967 adoptuje dva korejské sirotky. Knihou De kinderen (Děti) bojuje proti zákazu adopce asijských dětí v Nizozemsku - a úspěšně: následuje změna zákona a vlna adopcí. I u nás velmi populární kniha Nemocnice (The Hospital,1964, česky 1976, 1981), líčící polodokumentárně obtíže chudinské nemocnice v de Hartogově domovském Houstonu, vedla k nápravě: nemocnice dostala vyšší finanční příděl. Ale k vodě a ryze holandským tématům se nepřestal vracet. V posledních letech pracoval na rozsáhlé knize o nizozemských vodních bagristech, tedy nepostradatelných údržbářích i budovatelích vodních cest v této zemi protkané hustou sítí kanálů a průplavů. Přesto nebyl jeho vztah ke staré vlasti jednoduchý: jako by americká sláva nemohla vyvážit vlažné až odmítavé přijetí jeho knih v Nizozemsku.