Spisovatel Tom Lanoye (nar. 1958, Sint-Niklaas, Belgie) patří k předním vlámským literárním a divadelním osobnostem. Vedle románů píše verše, sloupky, scénáře a divadelní hry, ale vystupuje také jako kabaretiér nebo s divadelně pojatým přednesem vlastních textů.

Pochází z řeznické rodiny – svou prozaickou prvotinu, povídkovou sbírku z roku 1985, příznačně nazval Een slagerszoon met een brilletje (Řezníkův syn v brejličkách). Ve skutečnosti však debutoval o tři roky dříve, a to poezií vydávanou ve vlastním nákladu. Vystudoval nederlandistiku na Gentské univerzitě a už za studií publikoval v různých studentských časopisech. Po románovém debutu Alles moet weg (1988, Výprodej) o studentovi, který se rozhodne zkusit štěstí jako podomní obchodník, následoval román s tématem dospívání homosexuálního chlapce Kartonnen dozen (1991, Kartonové krabice). Společně s povídkovou prvotinou tvoří tyto tři autobiograficky laděné prózy tzv. Waaskou trilogii (nazvanou podle Lanoyeova rodného kraje). Trilogii (tzv. Monstertrilogie) tvoří i následující romány: Het goddelijke monster (1997, Božská zrůda), Zwarte tranen (1999, Černé slzy) a Boze tongen (2002, Zlé jazyky), kronika úpadku význačné rodiny Deschryverů i všeobecného společenského rozpadu v Belgii po aféře pedofilního vraha Dutrouxe v roce 1996. V komentování aktuálních společenských jevů, v tomto případě přistěhovalecké problematiky, pokračoval i v románu Třetí svatba (2006, Het derde huwelijk, č. 2020). Společensky angažovaná próza psaná s ironií a černým humorem pojí Lanoye s vlámským klasikem Louisem Paulem Boonem (1912–1979). K autobiografii se krátce vrátil po smrti matky románem Sprakeloos (2009, Oněmět), v němž zaznamenává zápas vitální a výřečné ženy s afázií následkem mrtvice. Jeho pozici v literárním světě dotvrzuje funkce „městského básníka“ v Antverpách (2003–2005), ale i čestný úkol napsat prémii ke každoročnímu Týdnu knihy (2012, novela Heldere hemel, Čisté nebe) a Týdnu poezie (2019, sbírka Vrij – wij?, Svobodní – my?). V roce 2013 získal za své dosavadní dílo nizozemskou literární cenu Constantijna Huygense.

Samostatnou kapitolu tvoří jeho dramatické dílo. Proslavil se zejména úpravami klasiků – Shakespeara (1997 – Ten oorlog, Do války, dvanáctihodinový maraton ve verších na základě osmi Shakespearových divadelních her), Euripida (2001 – Mamma Medea), Klause Manna (2006 – Mefisto for ever) nebo Antona Pavloviče Čechova (2011 – De Russen! Ivanov meets Platonov, Rusové! Ivanov meets Platonov). Jako málokterému vlámskému tvůrci se mu podařilo proniknout i do valonské části Belgie (např. filmová verze románu Třetí svatba z roku 2018 je frankofonní). Aktivně se angažoval v emancipaci homosexuálů – s nizozemským partnerem René Losem byli prvním belgickým párem, který si nechal registrovat partnerství. Po uzákonění manželských svazků v Belgii uzavřeli v roce 2003 sňatek. Žijí střídavě v Antverpách a v Kapském Městě (Jižní Afrika).

Literární ceny (výběr)

2000 Gouden Uil Publieksprijs (čtenářská odnož vlámské nakladatelské literární ceny) – za román Zwarte tranen
2003 Gouden Uil Literatuurprijs (vlámská nakladatelská literární cena) – za román Boze tongen
2003 Gouden Uil Publieksprijs (čtenářská odnož vlámské nakladatelské literární ceny) – za román Boze tongen
2004 Inktaap (cena středoškoláků pro jednoho ze tří laureátů významných nizozemských cen) – za román Boze tongen
2007 Gouden Ganzeveer (nizozemská cena za významný přínos pro psanou nizozemštinu)
2010 Gouden Uil Publieksprijs (čtenářská odnož vlámské nakladatelské literární ceny) – za román Sprakeloos
2011 Henriëtte Roland Holst-prijs (nizozemská cena za dílo vynikající společenskou angažovaností a literární úrovní) – za román Sprakeloos
2013 Constantijn Huygens-prijs (nizozemská cena za dosavadní dílo)
2024 Prijs der Nederlandse Letteren (Cena nizozemského písemnictví) udělovaná nizozemským nebo belgickým králem za dosavadní dílo

Česky

Tom Lanoye: Třetí svatba. Z nizozemského orig. Het derde huwelijk přel. Radka Smejkalová. Argo, Praha, 2020, 336 s.

Bibliografie (výběr)

1982 Gent-Wevelgem (poezie)
1983 De nagelaten gedichten (poezie)
1983 De glazen klomp (poezie)
1983 Rozegeur en Maneschijn (eseje)
1984 In de piste (poezie)
1984 Bagger (poezie)
1985 Een slagerszoon met een brilletje (povídky)
1986 Het circus van de slechte smaak (kritiky)
1988 Alles moet weg (román)
1989 Vroeger was ik beter (eseje)
1991 Kartonnen dozen (román)
1993 Celibaat (divadlo, podle románu vlámského spisovatele Gerarda Walschapa, slovensky Celibát, 2008, přel. Marta Maňáková)
1994 Spek en bonen (povídky)
1997 Het goddelijke monster (román)
1997 Ten oorlog (společně s režisérem Lukem Percevalem, divadelní maraton podle Shakespearových The Wars of the Roses)
1999 Zwarte tranen (román)
2001 Mamma Medea (divadlo, podle Euripida)
2002 Boze tongen (román)
2004 Overkant (poezie)
2005 Stadsgedichten (sbírka veršů a proslovů ve funkci „městského básníka“ v Antverpách)
2005 Fort Europa (divadlo)
2006 Het derde huwelijk (román), č. 2020 Třetí svatba
2006 Mefisto for ever (divadlo, podle románu Mefisto Klause Manna)
2008 Atropa. De wraak van de vrede (divadlo, podle Euripida, George Bushe, Donalda Rumsfelda a Curzia Malaparteho)
2009 Sprakeloos (román)
2011 De Russen! Ivanov meets Platonov (podle Antona Pavloviče Čechova)
2012 Heldere hemel (prémie k Týdnu knihy)
2013 Gelukkige slaven (román)
2014 Hamlet versus Hamlet (divadlo, podle Shakespeara)
2015 Koningin Lear (divadlo, podle Shakespeara)
2016 Revue Lanoye. Filippica (polemické odpovědi)
2017 Zuivering (román)
2017 De felomstreden kroon en deerniswekkende dood van koning Edward II & zijn favoriet jonkheer Gaveston, onder wiens betovering hij zich afkeerde van zijn koningin en kroonprins, tot steeds grotere woede van de verzamelde adel en het voor de rest onwetende gewone volk (divadlo, podle Christophera Marlowea)
2019 Vrij – wij? (prémie k Týdnu poezie)

Internetové odkazy

Wikipedie, portrét (i angl. a něm.)
Webové stránky autora
Krátké interview na festivalu v Edinborough 2016 (v angl.)
Ukázka z autorova typického scénického čtení 2011 (román Sprakeloos, v niz.)
Krátké sólové vystoupení – Ten oorlog (v angl. a niz., v niz. televizní talkshow, 2017)
Recenze německé verze maratonu Ten oorlog na Pražském divadelním festivalu německého jazyka 2000