Nejlepší kandidát je první beletristická kniha Stanislava Bilera (*1982), spoluzakladatele satirické skupiny Žít Brno a autora provokativního průvodce To je Brno. Děj se odehrává v roce 2013, rok po údajném konci světa, v době první přímé prezidentské volby, ve které na Hrad kandiduje i jistý Jan Novák. Jeho (a nejen jeho) strastiplná cesta od února do srpna je zachycena z pohledu jeho asistentky Johanny Rottové, mladé ženy, která prošla typickou deziluzí mládí a nyní jí je všechno jedno. Ona, prezidentský kandidát a mlčenlivý řidič jejich limuzíny tvoří celý štáb, snažící se dokázat nemožné – dostat Nováka na Hrad. Situace není vůbec jednoduchá, protože Novák je syntézou dvou současných nejvyšších státních činitelů: majitel velkodrůbežáren začínající své mítinky pozdravem „čau lidi“, který se po každé volební agitaci opije jako Dán. Každého člověka hodnotí jako zaměstnance, případě v něm vidí drůbež, kterou sice miluje, ale nerozpakuje se ji umlátit lopatou. S tímto těžko opracovatelným materiálem Johanna obráží oblast Sudet, kde probíhají setkání na prázdných náměstích, v domovech seniorů a protialkoholních léčebnách. Při těchto událostech dochází ke vtipným situacím, především díky Novákovu stavu (v léčebně je mu diagnostikována vzácná porucha S30HS – syndrom odloučení od obrovského hejna slepic), neutěšené atmosféře pohraničí a také novinovým titulkům, které na začátku každé nové kapitoly hodnotí události kapitoly předcházející v naprosto novém světle. Novák se ve své kampani například ostře vymezuje proti Polákům, což spustí vlnu nacionalismu, vzestup xenofobie a vzniku domobran – v novinových nadpisech u jednotlivých kapitol pak můžeme zjistit, že „Svět je možná větší, než jsme si kdy mysleli“ (s. 68), „Experti upozorňují: okolo nás existuje více států“ (tamtéž) a také že „Na Broumovsku se ztratilo několik oddílů domobrany“ (s. 103). Polskou otázkou nastoluje Novák i témata neočekávaná: v televizi se analytici a komentátoři dostávají k tomu, zda existuje Bůh, protože pak by jej Polsko v případě války s Českem mohlo mít na své straně.

Navzdory tomu, že Novák není schopen dát dohromady dvě smysluplné věty, se jeho preference s každým vystoupením zvyšují. Je otázkou, zda za to může neschopnost komentátorů a analytiků v médiích jasně říct, že je to evidentní imbecil, který nemá v prezidentské funkci co pohledávat, okouzlení jeho prostoduchostí a scestnou mluvou, kterou si někteří vykládají jako rys lidového politika, či zkreslený mediální obraz, přebíraný od místních malých plátků velkými tiskovými domy, protože se jim nechce do zapadlých končin vysílat vlastní reportéry. Vlastně na tom nezáleží, důležité je to, že Novák, aspirující na tuto vysokou státní funkci jen proto, že mu někdo slíbil více slepic a zaměstnanců, se stává skutečným černým koněm voleb a jeho protikandidáti nejsou schopni na jeho šílené výroky reagovat. Nikoho to nezaráží, všichni se vezou na vlně prostoduchého blábolení – zde satira přestává být satirou a stává se realitou každých voleb.

Vtip a svižné tempo, které Biler na začátku nasazuje, však postupně skomírá. To, co se zdálo zprvu jako satira na český národ a politickou kulturu, se ve snaze udržet nastavenou laťku stává až příliš těžko uvěřitelným. Novák, jehož preference závratně rostou, si s sebou vodí na provázku darované kuřátko, je stále zmatenější a původní parodie na politické představitele a celý národ se stává parodií sebe sama. Vděčné pohraniční prostředí je vyměněno za další regiony, které volební štáb v hektickém tempu navštěvuje v rámci celorepublikového lovu hlasů. Biler stále častěji městy rychle prosviští, zběžně popíše situaci, která v nich panuje, zaznamená Novákův výstup a jede dál. Někdy je to škoda – například Brno poskytuje mnoho materiálu, místo toho v něm „pouze“ hoří barikády kvůli sporu o to, zda je espreso lepší než filtrovaná káva. O Novákovi již kvůli jeho tristnímu stavu, pro který je jeho postava čím dál tím méně vtipná, není moc co psát, proto se děj více zaměřuje na vypravěčku Johannu. Ta, po vzoru představy o dnešních mladých lidech, nemá o nic zájem, je demotivovaná a snaží se celou kampaní proplout s co nejmenší újmou. Často vyráží na procházky do přírody, koupe se v zatopených lomech, vysedává pod stromy, opíjí se. Tyto poměrně nezajímavé činnosti jsou naštěstí doplněny jejím sympaticky pesimistickým pohledem na život a existenciálními otázkami o jeho smyslu, které vynikají zejména při konverzacích s ostatními, kteří jí předhazují její mládí a nihilismus. Biler v knize nepoužívá uvozovky, občas je tedy obtížné určit, kdo a zda vůbec promlouvá.

Kniha vrcholí v Praze, v době, kdy se polovina republiky propadla do chaosu anarchie, zatímco druhá polovina zůstala tímto šílenstvím nedotčena. V hlavním městě probíhá výběr prezidenta po vzoru reality show: tři nejvážnější kandidáti soutěží ve sportovní aréně (neustále měnící název v závislosti na sponzorovi) ve třech soutěžních disciplínách, ve kterých pro ně mohou jejich příznivci hlasovat. Právě tehdy si čtenáři knihy mohou uvědomit, jak málo je skutečným obsahem kampaní politický program a vize jednotlivých uchazečů a jak moc záleží na osobním charismatu a emocích, které vyvolávají. Škoda, že závěr knihy připomíná snahu dýchavičného běžce doběhnout do vysněného cíle po přepáleném startu.