Žádnému vědci narozenému a žijícímu na území České republiky se nedostalo takového světového věhlasu jako Gregoru Johannovi (respektive Řehoři Janu) Mendelovi (1822–1884), který je dnes spolu s Charlesem Darwinem označován za nejvýznamnějšího přírodovědce 19. století. A přesto u nás tato osobnost stále patří k těm, které nejsou známy tak, jak by si zasloužily. Podle některých je prý dokonce známý všude, jen ne u nás. Když se před pár lety objevila iniciativa umístit u silnice vedoucí do jeho rodných Hynčic pamětní ceduli, příslušní radní byli prý nejprve proti, protože taková pocta podle nich nepřísluší osobnosti pouze regionálního významu. Na přetrvávajícím hrubém nedocenění Mendelova univerzálního významu se podílel jeho německý původ, kněžství i role opata a dále to, že genetika, jíž je zakladatelem, byla komunisty do počátku šedesátých let minulého století (pod vlivem neprokázaných teorií Trofima Děnisoviče Lysenka) zavrhována jako reakční pavěda.

Knih, které by informovaly o Mendelově životě, zatím česky také mnoho nevyšlo. Kromě dvou beletrizovaných životopisů je to hlavně publikace Gregor Mendel a počátky genetiky (Academia, 2003) od Vítězslava Orla, která záslužně shrnuje také osudy vědcova odkazu, pokusy o zřízení Mendelova ústavu v Brně, jež zhatil nástup komunistů roku 1948, i převratnou mendelovskou konferenci roku 1965. Mnoho se ale nevěnuje počátkům Mendelova života.

Právě na tuto etapu se však zaměřuje titul Osamělost skromného génia – Gregor Johann Mendel: Díl 1, Formativní roky. Jde o překlad knihy Solitude of a humble genius Gregor Johann Mendel, vydané slovutným nakladatelstvím Springer (2013). Hlavním autorem je Jan Klein (nar. 1936), česko-americký biolog a imunolog, jeden ze zakladatelů moderní imunogenetiky. S hrdinou jeho knihy jej pojí nejen vědecká specializace, ale také to, že pochází z téhož regionu (narodil se v Štemplovci u Opavy), stejně jako Mendel vyrůstal na malé zemědělské usedlosti a gymnázium studoval také v Opavě. (Norman Klein je autor výtvarného doprovodu.)

Slezan odolný vůči romantismu

Obsáhlý text uvádí roztomilá historka o Leoši Janáčkovi, který prý jednou vstoupil do knihkupectví a požadoval onu „historii českého pivovarnictví“. Majitel se po krátkém zamyšlení dovtípil, že mistr má na mysli Nejedlého životopis Bedřicha Smetany, jehož první díl je z nemalé části skutečně zasvěcen zaměstnání Smetanových předků. (Mimochodem, mladý Janáček dirigoval rekviem na Mendelově pohřbu.) Klein s nadsázkou navazuje, že zájemci o jeho knihu by se knihkupců či knihovníků mohli vyptávat pro změnu na dílo o Aristotelovi, o historii Evropy nebo o životě slezských venkovanů, protože tím vším se v textu zabývá v rozsahu větším než malém. Kniha totiž nejprve vysvětluje starořecké pojetí dědičnosti, částečně rehabilituje Aristotela, poté obsáhle pojednává o dějinách Moravy a Slezska, a až poté se autor dostává k podrobnému líčení životaběhu slavného vědce, který podle něj nebyl Čech, Němec ani Rakušan, nýbrž Slezan.

Jan Klein upozorňuje na šťastnou souhru mnoha náhodných událostí, které spoluurčovaly Mendelův život. Mohl například vyrůstat v jakémsi ostrůvku osvícenství uprostřed absolutismu: hraběnka Marie Walburga z Waldburg-Zeilu (1762–1828), vycházejíc z tradic J. A. Komenského, věnovala svůj život vzdělávání a výchově chudých a talentovaných dětí ze svého panství a na zámku v Kunvaldu (dnes Kuníně) založila a podporovala moderní filantropický ústav.

Blahodárné bylo rovněž multikulturní prostředí, z něhož chlapec pocházel. Jeho předci, zřejmě němečtí emigranti, se usadili na moravsko-slezské hranici a uzavíráním smíšených manželství s místní populací (což v oblasti nebylo nic neobvyklého) vytvořili genofond s potenciálem kombinace nezbytné pro zrození génia. Hrdina, narozen do rolnické rodiny, měl úzký kontakt s přírodou, což bylo nutnou podmínkou pro stimulaci jeho zájmu o přírodní vědy. Naučil se též tvrdě pracovat, což se mu pak hodilo během studií, a být vytrvalý, bez čehož by pak nemohl pokračovat v experimentech trvajících osm let. Původ a výchova jej také vybavily schopností úsporné, rozumné úvahy, daly mu zdravou dávku racionality, jež jej chránila před dobovou horečkou romantismu.

Pomocníci na svých místech

Autor knihy vyjmenovává řadu výjimečných lidí, kteří umožnili Mendelův vzestup, například místního faráře a učitele. Ale zachází i hlouběji do minulosti: kdyby byl Anton Schwirtlich, strýc Mendelovy matky, nevzbudil zájem obyvatel Hynčic o domácí vzdělávání a nepodnítil jejich touhu mít vlastní školu, skončil by Johann v ústavu ve vedlejší obci, kde by si učitel jeho talentu nejspíše nevšiml, a pak by přirozeně (měl dvě sestry, žádného bratra) převzal otcův statek – a budoucí pokolení by o něm nikdy neslyšela. Podobně hrdinův život hodnotí katolický kněz a biolog Marek O. Vácha, rovněž soudí, že v příběhu Johanna Gregora Mendela byli „správní lidé na správném místě“.

Vácha ve svých popularizačních rozhlasových a televizních pořadech klade důraz na Mendelovu hlubokou zbožnost, kdežto Klein poukazuje na to, že na základních a středních školách měl Mendel výborné známky ze všech předmětů – s výjimkou náboženství, z něhož dostával trojky. Dále se Klein odvolává na Mendelem vlastnoručně sepsaný dokument, podle kterého byl vědec ke kněžskému povolání víceméně přinucen, aby se zbavil hořkých starostí o živobytí.

Klein se zabývá i různými hypotézami o možném Mendelově židovském původu (ten odmítá) nebo tím, zda za jeho opakovaným nezvládnutím zkoušek na vysoké škole nestál autismus, což rovněž vylučuje. Mendel podle Kleina prostě trpěl nervovou chorobou neznámého původu. Důrazně autor také protestuje proti představě Mendela coby „šťastného nemotory“, kterému se podařilo dosáhnout epochálních objevů náhodou a aniž by sám jejich význam skutečně chápal a dokázal je odpovídajícím způsobem propagovat. Klein naopak vysvětluje, jak výrazně Mendelovi prospělo studium ve Vídni, kde se důkladně seznámil s metodologií vědeckého výzkumu, a především s matematickými metodami kombinatoriky, které pak takřka bezezbytku zúročil aplikací na svůj biologický materiál. Jako jeden z hlavních rysů svého hrdiny pak autor přítomného svazku označuje pokoru, která mu velela neukvapovat se s přílišnými generalizacemi svých objevených mechanismů – odsud onen skromný génius z titulu knihy.

Kleinova práce zasazuje Mendelův život do mnoha odlišných kontextů, je psána čtivě a zároveň tak, aby si čtenář uvědomil nesamozřejmost jeho badatelských výkonů a úspěchu, jehož posmrtně dosáhl. Autor knihy nemá předem daný názor ani ideologii, pečlivě se snaží všechny své hypotézy dokládat a nepředstírá, že o Mendelovi ví úplně všechno. A také s ním nutně nemusíme ve všech dohadech souhlasit, třeba hlubina náboženské víry druhého člověka se zpětně zkoumá obtížně. Každopádně Jan Klein prý v současnosti pracuje na druhém díle mendelovské biografie a nezbývá než mu přát, aby dílo zdárně dokončil.