„Má žena dřepěla uprostřed kuchyně na bobku, na sobě stále stejnou noční košili jako prve v noci a divoce rozcuchané vlasy jí padaly do obličeje. Podlaha kolem ní byla zasypána bílými a černými igelitovými sáčky a plastovými sáčky, že nebylo kam šlápnout. Hovězí plátky na šabu-šabu, vepřový bůček, dvě ohromné hovězí hnáty, kalamář ve vakuovém obalu (…). Má žena je jeden po druhém ukládala za vydatného šustění do obrovského pytle na odpadky.“

Jonghje, pasivní, poslušná žena v domácnosti, která bez reptání vaří, pere, uklízí, pečuje o svého hulvátského manžela a jednoduše dělá, co se jí nařídí, se jedné noci probudí z krvavé noční můry a v jejím životě dojde k zásadnímu obratu. Vyhází z lednice všechno maso a ze dne na den se stane zapřisáhlou vegetariánkou. Vegetariánství jakožto alternativní životní styl a oblíbený trend dnešní doby je však pouze metafora – symbolické vyhranění se proti zkostnatělým tradicím a svazujícím konvencím jihokorejské patriarchální společnosti. Román současné autorky Han Kang nabízí příběh o náhlém procitnutí, tichém vzdoru a bezpodmínečné touze po svobodě tváří v tvář ponížení a útlaku.

Zpracování námětu je jistě originální: bizarní až hororové scény, snové pasáže a vysoce imaginativní jazyk dodávají knize na svébytnosti. Na druhou stranu téma utiskované hrdinky, která se navzdory mizivé šanci na úspěch vzepře v zoufalém pokusu setřást okovy, jež na ni byly uvaleny, lze stěží považovat za něco výjimečného. Sledujeme postavu ženy, jejíž pasivní vzpoura vede nevyhnutelně k marginalizaci a postupné ostrakizaci; hrdinka je označena za šílenou a svěřena do péče odpovídajících institucí, zatímco okolní svět jen smutně přikyvuje – chvilková svoboda je vykoupená absolutní osobní destrukcí. V anglofonní literatuře se podobnému tématu věnovala například americká autorka Charlotte Perkins Gilman ve své napůl autobiografické povídce Žlutá tapeta: groteskní, mrazivá zpověď ženy trpící poporodní depresí, která je manželem a maskulinní společností, v níž nenachází zastání, postupně dohnána k šílenství, spatřila světlo světa již v roce 1890.

Kulturní a společenský vývoj Západu lze však stěží srovnávat s tím na Dálném východě a patriarchální uspořádání společnosti v zemích jako Čína, Japonsko či právě Korea je navzdory jejich brysknímu ekonomickému rozvoji i nadále běžně přijímanou normou. Jak správně podotýká sama překladatelka, sinoložka Petra Ben Ari, tradičně izolované dálněvýchodní společnosti jsou od počátku 20. století hojně konfrontovány se západními mocnostmi a jejich kulturními strukturami, čímž je nutně ovlivněna i jejich moderní literatura. Ta se tak zároveň přibližuje průměrnému západnímu čtenáři, pro nějž jsou tradičnější formy východního písemnictví poměrně „nestravitelné“. Zatímco Čína a Japonsko své mezinárodní spisovatelské hvězdy již mají – v Japonsku je to opěvovaný Haruki Murakami, v Číně pak například nedávný laureát Nobelovy ceny Mo Jen –, v Jižní Koreji se na podobnou mezinárodní senzaci dosud čekalo. Proto Vegetariánka, či spíše její anglický překlad, přišla v tu nejvhodnější dobu.

Otázkou zůstává, nakolik je celosvětový úspěch románu zásluhou samotné knihy a do jaké míry je jeho příčinou zdařilá anglická verze. Vegetariánka vyšla již roku 2007, avšak v domovské zemi se jí dostalo jen nepatrné pozornosti. Teprve o deset let později, po uveřejnění anglického překladu britské studentky korejštiny Deborah Smithové, vzbudila mezinárodní ohlas. A to tak velký, že v roce 2016 získala prestižní literární cenu Man Booker Prize; o tu se může od roku 2014 ucházet jakákoliv kniha v anglickém jazyce, tedy i překlad, přičemž finanční odměna se v takovém případě rozděluje mezi autora a překladatele. Naznačenou otázku, zda za úspěch románu může spisovatelská obratnost autorky Han Kang, anebo dovednost překladatelky Smithové, rozsoudíme jen těžko. Jak ale upozorňuje překladatelka románu do češtiny, prý by se dalo polemizovat, jestli kreativita Smithové převažuje nad jejími chybami, které podle Ben Ari rozbíjejí konzistenci originálu. Anglický překlad díla je každopádně jakýmsi základním předpokladem pro jeho případnou expanzi do světa: teprve tehdy dostává kniha šanci vyzkoušet, zda na mezinárodním poli uspěje.

Tématem Vegetariánky je potlačené ženství, zdušená individualita a touha po svobodě, jež byla hrdince celá léta upírána. Jonghje vyrůstala v patriarchální společnosti, v rodině, kde vládl násilnický, tyranský otec; později se provdala za muže, který je právě tak despotický a bez mrknutí oka to přiznává, jako by šlo o něco samozřejmého. Jedné noci pomyslný pohár přeteče, žena zakusí nečekané procitnutí a započne svou tichou vzpouru. Ta se obejde bez hlučných scén a běsnění; hrdinka jednoduše přestane jíst maso (tradiční pochoutku většinové společnosti), odmítne nosit podprsenku (symbol spoutanosti a podřízenosti mužským konvencím), nemaluje se, nedbá o způsobné vystupování ani nutnost vyhovět společenským normám či očekáváním, zříká se role poslušné, spořádané manželky. Pasivitu její vzpoury podtrhuje i styl vyprávění: Jonghje své nové postoje nijak „neventiluje“; do její mysli nahlížíme pouze prostřednictvím stručných snových pasáží, zatímco její proměnu komentují hlavně ostatní postavy. Násilnický manžel, švagr-výtvarník, který k Jonghje oproti všem předpokladům pocítí palčivou sexuální touhu, a konečně sestra Inhje – vzor způsobné korejské ženy, která však ve skrytu duše trpí podobným sebezapřením jako Jonghje.

Vegetariánka je plná symbolismu a zvláštní poetiky Dálného východu, jež slibuje nevšední, přestože poněkud bizarní čtenářský zážitek. Postupná transformace Jonghje do bytosti z rostlinné říše, která nakonec odmítá přijímat jakoukoliv potravu a přežívá pouze o vodě, u ní předjímá existence takzvané mongolské skvrny: mateřského znaménka typického pro obyvatele východní Asie, které však v dětství většinou vymizí. Přítomnost skvrny v dospělém věku jako by Jonghje cejchovala a zároveň ji předurčovala k proměně, v níž se střetává svoboda s absolutní zkázou. Její nová identita ji totiž činí zcela nezpůsobilou pro lidský, přesněji řečeno korejský svět. Transformaci napomůže i Jonghjin švagr, který svou příbuznou přesvědčí k účasti na intimním uměleckém projektu: pomaluje její tělo květinami a následně ho zvěční na fotografiích, čímž dále předjímá její odchod do světa rostlin.

Román Han Kang, podivuhodná směsice křehké krásy a znepokojivých nočních můr, má na literárním poli rozhodně co nabídnout. Je oknem do světa, jenž je západnímu čtenáři poměrně neznámý – do zdánlivě moderní říše starých konfuciánských tradic, kde navzdory ohromujícímu ekonomickému boomu a všeobecnému pokroku i nadále přetrvávají dávné zvyklosti a konvence, především s ohledem na ženu a její postavení v rámci rodiny i celé společnosti. Zvláště v kontextu Dálného východu je téma Vegetariánky více než relevantní a jeho tvůrčí provedení lze jenom pochválit. Prostřednictvím autorčina střídmého, avšak výstižného rukopisu se noříme do stále temnějších míst a pozvolna spějeme k brutálnímu, fantasmagorickému a zároveň děsivě reálnému vyvrcholení.

Navzdory otázkám ohledně kvalit původního díla ve srovnání s vychvalovaným anglickým překladem patří Han Kang, která si vysloužila přirovnání i k výše zmíněnému Murakamimu, údajně k nejvýraznějším talentům současné jihokorejské literatury. Nezbývá než doufat, že nečekaný úspěch Vegetariánky na mezinárodním poli otevře dveře i dalším autorčiným dílům. Rozhodně je o co stát.