Málokdo rozvířil v posledních letech německy psanou literaturu tak jako Ann Cotten. Rodačka z americké Iowy (1982) od pěti let vyrůstala ve Vídni, kde také později vystudovala germanistiku. Dnes žije napůl mezi Berlínem a Vídní, věnuje se literatuře, hudbě i kreslení. Od chvíle, kdy se objevila její prvotina Fremdwörterbuchsonette (2007), je považována za mimořádný talent německy psané literatury. Vydala zatím čtyři knihy, které odborná kritika hltá s nadšením. Ann Cotten bývá oceňována především za experimentální a nekonvenční přístup k jazyku a za způsoby, jakými ve svých prózách a básních přezkoumává a překračuje zavedené vzorce vyprávění, myšlení a mluvení. Sbírka povídek Der schaudernde Fächer (2013) jí vynesla Cenu Adelberta von Chamissa, udělovanou německy píšícím autorům, jejichž mateřštinou není němčina. Porota tehdy ocenění zdůvodnila tvrzením, že tvorba Ann Cotten přináší nové, vysoce poetické impulzy současné němčině. V roce 2016 byla vedle literárních osobností (jako kupříkladu vítězky Friederike Mayröcker) nominována na Rakouskou knižní cenu za „epos ve verších“ Verbannt! (Do vyhnanství!).

Prověřené tvary naplněné třaskavými obsahy: tak lze shrnout strategii Ann Cotten, která z prachu staletí vytáhla na denní světlo formu eposu a spenserovských strof, aby do nich vlila novou krev nadčasových témat v ožehavých mutacích současné každodennosti, ať jsou to objektivita médií, tolerance k sexuálním menšinám, relativita společenského pokroku nebo stálý dozor systému nad jedincem.

Mladá televizní moderátorka je za sexuální delikt s nezletilou vyhnána na ostrov Hegelland. Potká na něm ovšem skupinu pětadvaceti námořníků, kteří si zde po ztroskotání lodi vytvořili paralelní společnost s vlastním náboženským hnutím a třemi novinovými redakcemi. Potuluje se tu také irský špion Pan Orama, který chování trestankyně pečlivě sleduje. Hrdinka eposu si smí vzít do vyhnanství tři předměty a zvolí nůž, brousek a Meyer’s Konversationslexikon (Meyerův konverzační slovník) z roku 1910, jehož význam pro text je konstitutivní. K akceleraci děje dochází v momentu, kdy se v ostrovní vegetaci zjeví neznámé ženy. Jsou to uprchlice z internetu, ze stránek, kde jsou zvyklé být mužům kdykoliv k dispozici. A tuto roli jsou ochotné částečně plnit i na ostrově. Co se začne dít při setkáních postav? V prvé řadě mistrovská zábava pro čtenáře, kterého autorka pravidelně vtahuje do svého konceptu.

Ann Cotten se nezastavuje před ničím a krouháním veršů, které doplňuje i vlastními komiksovými ilustracemi, se náležitě baví. Lavina obrazů, nečekaných spojení, proměn a odkazů na anglické básníky Keatse, Wordswortha nebo Byrona, ale i na řecké mýty, Homéra nebo, jak se přirozeně nabízí, Ovidia nechává čtenáře žasnout. Děj má svéráznou logiku, nezaobírá se smyslem, ale vlastní dynamikou a odehrává se tak, nakolik mu to umožňuje rým. Text eposu Verbannt! je možné přirovnat k ledoborci, na jehož palubě se polárníci náruživě baví odpalováním ohňostroje. Odhodlaná a provokativní vypravěčka Ann Cotten náročností textu experimentuje i s hranicemi čtenářovy představivosti. Každý si může zvolit, nakolik se této hry zúčastní a nechá se unést jejími pravidly, které motivu transformací podléhají úplně stejně jako celé mimořádné dílo.