Narodila se v roce 1975. Kromě výše uvedených cen získala za sbírku Psalmy (Žalmy, 2018) také Básnickou cenu Wisławy Szymborské. Překládala mimo jiné poezii Johna Ashberyho, neoavantgardního patrona lingvistické poezie, věnovala se také tvorbě Ezry Pounda. Někteří polští literární kritici ji řadí k proudu polské lingvistické poezie, jejímž hlavním představitelem je Andrzej Sosnowski. Poezie Julie Fiedorczuk se vyhýbá čistému konstruktivismu – ačkoli vychází z přesné a racionální práce s jazykem, buduje zároveň fantaskní a surrealistické světy a bohaté básnické obrazy.

Česky vyšly její básně v překladu Barbory Gregorové v antologii 12× Polsko (Fra 2011).

V rozhovoru s Romanem Honetem Fiedorczuk tvrdí: „Poezie není žádný eskapismus – právě naopak, je to konfrontace s tím nejobtížnějším. S nicotou. S touhou. Tak chápu etický rozměr literatury [...]. Literatura může být skok do víru života. Odmítnutí pohodlného přijetí statutu quo. Já vlastně neumím žít jinak, než že přemýšlím a mluvím o tom, co prožívám, čtení a psaní je pro mě tedy jednoduše způsobem prožívání toho času či okamžiku, který mi osud nadělil.“

Bibliografie
Poezie:
Listopad nad Narwią (Listopad u Narvy, 2000)
Bio (Bio, 2004)
Planeta rzeczy zagubionych (Planeta ztracených věcí, 2006)
Tlen (Kyslík, 2009)
tuż-tuż (už-už, 2012)
Psalmy (Žalmy, 2017)

Próza:
Poranek Marii i inne opowiadania (Mariino ráno a jiné povídky, 2010)
Biała Ofelia (Bílá Ofélie, 2011)
Nieważkość (Beztíže, 2015)
Bliskie kraje (Blízké země, 2016)
Pod słońcem (Pod sluncem, 2020)

Eseje:
Cyborg w ogrodzie. Uwagi o ekokrytyce (Kyborg v zahradě. Poznámky k ekokritice, 2015)
Inne możliwości (Jiné možnosti, 2019)