Pohádky J. Uličianského se vyznačují plynulými přechody mezi světy fantazie a reality, hravostí a silným etickým i filozofickým poselstvím. S touto charakteristikou koresponduje i próza Malá princezna, která na Slovensku získala ocenění Nejkrásnější slovenská kniha za rok 2009.

Pohádkový příběh J. Uličianského se hlásí různými aluzemi počínaje názvem a konče symbolickou adresou domu, kde hrdinka Malá princezna bydlí (ulice Planetová, B 612), k Malému princi Antoina de Saint-Exupéryho. Intertextová souvislost je ovšem mnohem hlubší a zasahuje nejenom ideově-tematický, ale rovněž kompoziční plán uměleckého díla. Malá princezna prochází svůj kosmos, sevřený stratifikovaným prostorem činžovního domu, s naléhavou prosbou o pomoc. Podobně jako Malý princ nalézá jen do sebe zahleděné lidi, kteří jí ve skutečnosti nedokáží ani pozorně naslouchat, natož porozumět. Vlastní cesta, kterou Malá princezna líčí vypravěči – autorovi dětských knížek – během jejich „ztroskotání“ v zaseknutém výtahu, má však dvojí iniciační přesah. Míří k vypravěči, který zde není jenom zprostředkovatelskou instancí, ale rovněž k dětským recipientům. Uličiansky svůj pohádkový příběh rozvíjí důmyslně budovanou vypravěčskou strategií a stejně jako Saint-Exupéry neustále udržuje kontakt s projektovaným dětským adresátem.

V postavě Malé princezny se snoubí důvěřivost a zranitelnost bytosti, jež dosud není kryta vrstvou lhostejnosti a pokrytectví dospělých, se zvídavostí a touhou objevovat nové. Malá princezna je spřízněna nejen se Saint-Exupéryho Malým princem, ale také kupříkladu s mimozemšťanem Mikou z prózy Josteina Gaardera Haló! Je tu někdo?, s nimiž ji spojuje touha porozumět světu, v němž se ocitla, i naivní bezprostřednost a víra v dobro, s níž přistupuje ke svému okolí.

Malá princezna hledá domov, neboť jedině tam, v bezpečném krytu mateřské lásky, může vyrůstat a objevovat svět. Dívčin domov ztělesňuje postýlka s nebesy, kterou pro toužebně očekávané dítě zakoupil hrdý tatínek. Prostor domova je tak symbolicky utvářen oběma rodiči. Princezna při svém bloudění domem vstupuje do jednotlivých domácností a postupně je konfrontována s pestrými lidskými osudy i charaktery. Obyvatelky domu většinou ve vztahu k Malé princezně odrážejí různé polohy a podoby mateřské lásky: od nenaplněné, sobecké, zhrzené až k té šťastné. Ve sklepení domu se pak princezna poprvé setká s připomínkou limitovanosti a pomíjivosti lidské existence. Ostatně sama hrdinka, která je nedonošeným děvčátkem, jež právě přišlo předčasně na svět, ztělesňuje křehkost a nesamozřejmost daru života.

I ten, kdo dosud nepoznal Malého prince, porozumí poselství Malé princezny. V překladu Anny Novotné knížku s ilustracemi Miloše Koptáka předkládá dětským čtenářům nakladatelství Práh.