Předposlední kniha francouzské spisovatelky Nathalie Sarrautové, která vyšla roku 1997 v nakladatelství Gallimard, nese název Ouvrez (“Otevřte”. Do češtiny nebyla dosud přeložena). Ani tato kniha nezrazuje autorčino celoživotní úsilí odhalovat taje mezilidské komunikace.

Protagonisty knihy Ouvrez o patnácti krátkých kapitolách jsou slova, jimž autorka udělila slovo. Jsou rozdělena průhlednou zástěnou na ta, jež jsou schopna vést rozhovor, a tedy svobodná, a na ta, která zůstala uvězněna za zástěnou. Odtud sledují dění na druhé straně (“Je otázka, kdo zůstal na druhé straně. Samí svatí.” “Samosebou. Tam by vydržel akorát svatej”).

To, co vidí, se jim ani trochu nelíbí: neustále na nás útočí lži… každá lež je pravdou uvězněnou ve slibu, v daném slově, “la parole donnée”, které se stává pevností… uvěznili slovo, zkoumali ho a vyslýchali, až ho zbavili veškerého významu… pak ho propustili, protože už jim nebylo k ničemu… A slova chtějí ven, chtějí zasáhnout…chtějí, aby se stěna otevřela.

Slova promlouvají o sobě samých, vyjadřují se ke svým vlastním významům v různých kontextech a k účelům, k jakým jsou používána. Dříve nebo později hranice mezi slovem a činem zmizí; slovo a čin splynou v jedno.

Četba této knihy vyžaduje soustředěnou pozornost. Udržet si přehled o tom, kdo právě mluví, je vskutku nesnadné (a proslulé “points de suspension”, mnohoznačné tři tečky, to nikterak neusnadňují). Není divu – za zástěnou panuje zmatek, jak do ní slova narážejí a chtějí ven, chtějí reagovat, chtějí zasáhnout... Onen zmatek však skýtá nekonečné možnosti interpretace a objevování nových významů a vztahů.

Nejen fakt, že slova ožívají, hovoří, ale především že se z pasivních prostředků stávají uvědomělými nositeli akce, že podle svého významu jednají a zároveň toto jednání vyjadřují, je geniální. Knihu natolik významově bohatou a mnohovrstevnatou není lehké shrnout na několika řádcích, aniž by utrpěla její myšlenková hloubka. Jistě však nebude od věci popsat ji jako knihu, která se vydala “proti proudu”; která nepojednává o tom, že život určuje, jaká používáme slova. Naopak – způsob, jakým nakládáme se slovy, utváří náš život.