Před Vánoci obvykle neprohledávám virtuální ani trojrozměrné antikvariáty, ale s našetřeným obnosem v kapse chodím vybírat do knihkupectví knížky nové, voňavé a hezky vypravené. Mezi letošními novinkami jsem objevila červenobílou obálku s hezkým květinovým motivem, knihu pohádek převyprávěných maďarským klasikem Gyulou Illyésem, představitelem to lidově orientované modernistické prózy.

Trvalo nám několik let, než jsme se s dětmi ke klasickým pohádkám vůbec propracovali. Jsou na dnešní děti často dlouhé, vyžadují pozornost. Jakmile se ale naučí chápat specifickou pohádkovou strukturu a přijdou na to, že budou odměněny ujištěním, že dobro zvítězí nad zlem, vyrovnají se i s délkou a starodávným jazykem. Ten jim ostatně dělá potíž ani ne tak u pohádek překladových, jako u Erbena a zvláště u Němcové. Pročítám obsah a vypadá to slibně: Sedmero krkavců (zde Sedm havranů), Árgélyus a čarokrásná Ilona se zdá být kratší a méně drsnou variantou naší oblíbené srbské, kterou Vuk Karadžič zapsal pod názvem Zlatá jabloň a devět pávic. K mé velké radosti je tu i Královna koloběžka první alias Chytrá horákyně, pohádka, kterou Němcová zapsala možná kdysi právě v Uhrách, zde pod názvem Jak se husopaska stala královnou. Syn si možná rád přečte pohádky o spravedlivém králi Matyášovi, jejichž obdobou jsou moravské pověsti o králi Ječmínkovi. Zná je i z nezapomenutelného filmového zpracování maďarského kresleného večerníčku Pohádky o Králi Matyášovi, jejichž nápadité výtvarné zpracování dává právě klukům možnost zasnít se nad dávnými rytířskými potyčkami o dobro a zlo (www.youtube.com/watch?v=4QUIK6fTUs8). Děti budou mít radost.

Leč běda, nakladatelství Dauphin je ke svému čtenáři náročné a nešetří ani potenciálního dětského čtenáře či posluchače. Ilustrace veškerá žádná. Písmenka jsou navíc tak drobná, že ještě nějakou dobu potrvá, než k nim syn doroste. Otázkou je, bude-li pak o pohádky ještě stát. Vánoce jsou Vánoce, tahle knížka nebude pro děti ani pro jejich obrýlené prarodiče.

Ugrofinská pohádka má své typické zvláštnosti, možná se v některých z těch pohádek něco objeví. Nebo možná bude člověk překvapen, nakolik je leckterá pohádka společným majetkem nejen Středoevropanů a Evropanů, ale snad vůbec celého našeho euroasijského prostoru. Škoda, že laicky pojatý doslov z pera Any Okrouhlé v této věci příliš nepomůže.

Vyhovuji ještě své filologické obsesi a udělám si kolaci původního textu s originálem. Český text je mnohomluvnější než ten Illyésův, básnickému slovu pojatému v lidovém, břitkém a mužském stylu dostát není jednoduché. Ale nadšení a vypravěčská vehemence Kateřiny Horváthové je sympatická. Vždyť konečně pohádka ani nemá být překládána, ale převyprávěna.

Maďarské pohádky už u nás nevyšly třicet let. I díky tomuto svazečku třeba roste naděje, že všech sedmasedmdesát klasických maďarských pohádek zpracovaných Gyulou Illyésem by jednou mohlo vyjít i v pěkně vypraveném českém vydání. Doufejme, že si tohoto pokladu evropské krásné prózy všimne nakladatel, pro nějž vydávání knih představuje větší práci, než vytisknutí textu dodaného překladatelem. Myslela jsem, že nakladatelství Dauphin standardně patřilo k těm pečlivějším, pro něž je každý text výzvou a kniha artefaktem. Hodlá-li ale od nynějška knihy vyrábět tak, jak to již provozují mnozí, totiž že pouze s laskavou benevolencí vyhoví soukromé iniciativě nadšeného překladatele, bude to na výsledku bohužel znát.