Knihovník Per Petterson (nar. 1952 v Oslo) působil jako knihkupec, překladatel i literární kritik. Debutoval v roce 1987 sbírkou povídek Aske i munnen, sand i skoa (Popel v puse, písek v botách). V roce 1997 byl za román Til Sibir (Na Sibiř, 1996) nominován na celoseverskou cenu Nordisk råds litteraturpris. Novela Jít krást koně (Ut og stjæle hester, 2003), která právě vyšla i v češtině v překladu Jarky Vrbové, získala dvě prestižní literární ocenění v anglicky mluvícím světě, v roce 2006 britskou Independent Foreign Fiction Prize a letos dublinskou International IMPAC Dublin Literary Award.

Starší muž ztratí v autonehodě ženu, prodá firmu, koupí si polorozpadlý dům, odstěhuje se z města, nerozloučí se ani se svými dětmi. Touží po jediném – po klidu a tichu. „Měl jsem v životě štěstí. Ale i ve šťastných chvílích, třeba v objetí s někým, kdo mi šeptal do ucha slovíčka, která jsem rád slyšel, jsem náhle zatoužil po místu, kde je úplné ticho. [..] Teď jsem tady, a je to tu téměř takové, jak jsem si to představoval.“

Dny onoho muže, jenž se rozhodl vyplnit své stáří samotou, se točí okolo prací na domu a procházek podél Labutího jezera. Ticho každodennosti přerušuje jen štěkot psa a sekání dříví, které se musí připravit na zimu. Setkání se sousedem Larsem spustí neklidnou lavinu vzpomínek na léto roku 1948, které onen muž, tehdy patnáctiletý chlapec, trávil se svým otcem na venkově blízko švédských hranic. Jednoho odpoledne roku 1948, kdy šel s kamarádem Jonem krást koně, a ve dnech následujících pomalými kroky skončilo bezstarostné dětství. Tragická smrt, první erotické vzplanutí a odchod otce nenávratně rozbily chlapeckou duši.

Setkání dvou mužů, jejichž cesty se po mnoha letech znovu střetávají, proběhne téměř beze slov. Strach z pravdy nedovolí vyslovit otázky, na které by Lars mohl znát odpověď. Prolínání dětství plného zmatených citů a pomalých dnů mužského stáří ukazuje, jak křehký je život, jak těžké je vyrovnat se s bolestmi mládí, s chybami a slabostmi rodičů a jak těžké je vyvarovat se stejných chyb na vlastních dětech.